Guggenheim muzeum a další objekty baskického Bilba

18. 07. 2019 9:41:41
Baskové potažmo Španělé, co se týče architektury nešetří odvahou, nebojí se barev ani bizarnějších útvarů.

Obvykle se dočteme, že budova Guggenheimova muzea navržená Frankem Gehrym, z jehož dílny pochází i tančící dům v Praze, je dílem moderního dekonstruktivismu, tj. stylu, který popírá tradiční koncepty architektury, a přes pár odpůrců patří k dílům kladně přijímaným kritiky, akademiky i prostým obyvatelstvem.

Rozhodnout o 100 milionové investici (€) do této titanové plechařiny chtělo jistě odvahu. Ta se ovšem vyplatila, neboť jenom během prvních třech let turisté přinesli do regionu 500 mil € (100 mil jen na daních z restaurací, hotelů atd.) a šedá průmyslová oblast postupně dostala nový čistší háv. Neznámé provinční město se stalo světově vyhledávaným cílem. Proč někoho v našich krajích nenapadne něco podobného?

Když přemýšlím o na našem národu, musím s politováním konstatovat, že jsme národem malým nejen rozlohou, ale svým duševním nastavením. V této zemi asi dlouho nic jedinečného nevznikne. Budeme tu stavět holé krychličky s obdélníkovými otvory, tj. něco, co je základní geometrickou ideou, která má sloužit a doposud v celém historii lidstva sloužila pouze jako abstraktní podklad pro další vývoj kombinace tvarů a textur a nikoli jako finální tvar. Občas to ozdobíme střechou klasického A obdobné výšky jako podstava, vznikne tak prachobyčejná stodola, ve které jsou místo sena uskladněni lidé. Pak se píše kdovíjak je to "cool". Tituly bych vám odebral a ty, co vás to učili, poslal za trest na sever stavět iglú.

Nikomu bych samozřejmě nic neodebíral, kdo jsem, abych někoho takto soudil. Věřím, že je tu spousta nadaných architektů, mezi nimi i nějaký ten "snílek", který se nebojí zformovat něco "pohádkovějšího", leč hlavní slovo má pán s naditou kapsou, kterému je vcelku putna, jak co bude vypadat, hlavně když to vydělá peníze co nejdříve a co nejjistější způsobem. Zkorumpovaní tuneláři na radnicích také přispějí svým dílem. A sám architekt si také musí vydělat na živobytí, takže musí vystřízlivět a vřadit se do přízemních ekonomických požadavků.

Zcela výjimečně jsem si pořídil selfie před květinovým štěnětem pravděpodobně v důsledku počínajícího úžehu a úpalu, pod kterými jsem večer zkolaboval. (K holiči jsem to zase nestihl). Tedy štěně, je to spíš kočkopes.

Z bilbajských nových mostů prakticky žádný nevede přes vodu rovně. Řeka se jmenuje Nervión, ale v mapách je tok pojmenován Bilbajské ústí. Podléhá slapovým jevům podobně jako Temže v Londýně. Vysoké nábřeží s širokými chodníky je pro procházky jako stvořené.

Centrum města tvoří slohová směs z různých období často se sjednocujícími prvky španělské mediteránské architektury (balkony, lodžie v určité kompozici).

V zástavbě dále od centra najdeme především cihlové domy stylů poválečných desetiletí. Některé připomínají domy barbikánského centra v Londýně. Převážně cihlu také najdeme i v moderní bytové výstavbě aglomerací. Z vršků se zdejší města jeví jako tmavě červeno bílé. Co se týče barvy, je to trochu uniformní, zato však žádná z bytovek není tvarově nebo alespoň v detailech stejná.

Níže vcelku nápaditě, řekl bych kubisticky laděná sakrální stavba.

Kulturní a oddechové centrum Azkuna. (Výstavy, kinosály, přednáškový sál, čítárna, fitko atd.) Historický je pouze plášť. Uvnitř hrazení jsou cihlové novostavby na sloupech. Každý sloup je naprosto originální. Centrum je povedeným kouskem, jak skloubit tradici s moderním stylem.

Virtuální prohlídka ZDE

Jakási hvězdná brána před divadlem Arriaga.

Plastika představující dvě tradiční baskické nádoby "kaikos" před hotelem Meliá

Hotel Hesperia s barevnými skly v lodžiích.

Kancelářská 40 patrová budova Iberdrola s půdorysem zaobleného trojúhelníku, nejvyšší to budova baskické autonomie (165 m). Budova trochu nepříjemně ční nad okolními budovami, v pohledu z místa před Guggenheimem vypadá jako komín parníku. Podobně čněla i okurka v Londýně, než přibyly věže další. V Bilbau se staví do výšky dále, držím jim tedy palce, aby jim to vydrželo s nápaditostí a nevyrostly tam jen stádové hranoly. Přístav se posunul více k moři, opuštěné doky se buď zrenovují pro jiné účely nebo se zbourají, takže je tu potenciálně dost místa pro novou výstavbu. Např. na říčním poloostrově v Deustu by mohl vzniknou miniaturní Manhattan.

Tento nepravidelný mnohostěn na rohu křižovatky připomíná Gaudího komín převedený do současného geometrického pojetí.

Fotbalový stadion Bilbaa s velkými obrazovkami.

Nejnepovedenější moderní budova v Bilbau - koncertní sál Euskalduna, tedy alespoň zvnějšku. Vevnitř to může být zajímavé. Virtuální prohlídka ZDE Zvenku však připomíná starý rezavý kotel.

Tři hromádky "hnědého uhlí" mají být asi nějakým avantgardním uměleckým konceptem. Vypadá to, že podobnost s kotlem není náhodná, ale že jde přímo o "tvůrčí" záměr. (eé)

Velkoplošná vitráž dosti neharmonicky sousedí s rezavým plechem. Z vody ční traverza s plastikou roztrhaných podvlíkaček na útěku.

Z čelní strany budova vypadá úplně jinak. Vcelku by mě zajímal postup výroby plastiky z několikacentimetrových zmuchlaných kovových plátů.

Detail jako projev mého rádoby uměleckého focení.

Pravděpodobně od stejného autora lze ve městě natrefit na podobné kovové zmuchlaniny. Tři kousky na rozích křižovatky.

Největší řetěz, který jsem kdy spatřil.

Umělecký hřeb prohlídky města. Tak tohle je fakt hovno práce. Míněno vážně jde o ruční práci sochaře, nějaký Walter... druhé jméno jsem si nezapamatoval. Pšouknul jsem si a pokračoval dál.

Obvykle se zmiňuji o graffiti (i když to slovo píši já nevím pokolikáté, nikdy si nezapamatuji, jestli se píší dvě "f" nebo dvě "t"). Stupidní stříkači nesrozumitelných písmen se našli i zde, ale nebylo to tak hrozné. Spíše bylo lze narazit na projevy zručného umělce, jako například pseudogotickou fresku nebo velkoplošný obraz na pilíři šikmého mostu nad Guggenheimem.

Tento snímek je z Alonsotegi.

Je vcelku udivující, jak španělský národ v průběhu své historie toliko katolicky konzervativní dokázal být v umění tak inovativní, současné meze překračující a často trend udávající. Myslím, že je to důkazem, že v dobách duchovního úpadku lidstva táhnoucího se již přes milénia zůstalo umění jediným zbytkových projevem duchovní jiskry v člověku.

Závěrem mohu říct, tak tady by se dalo žít.

----------------

Článek je dodatkem předchozího článku o návštěvě Bilba. (Nejde o gramatickou chybu, baskický tedy původní název města je Bilbo, Bilbao je přechýlením do španělštiny).

foto: Samsung Galaxy A7

Obrazový přehled nejznámějších Gehryho děl ZDE

Autor: Vítězslav Janáček | čtvrtek 18.7.2019 9:41 | karma článku: 10.12 | přečteno: 142x

Další články blogera

Vítězslav Janáček

V zemi Basků - cesty po okolí Bilbaa (fotoblog)

Moře, útesy, hory, odvážná městská architektura, tak by se dalo charakterizovat Bilbao a jeho okolí - Bermeo, Gaztelugatxe, Bakio, Portugalete, Santurtxi, Alonsotegi, Getxo, Sopelana

14.7.2019 v 15:20 | Karma článku: 11.80 | Přečteno: 210 | Diskuse

Vítězslav Janáček

Modrá a zelená, která nikdy neomrzí - fotoblog

Záběry z jarních výšlapů do Jizerských hor a na Ještědský hřeben, dále do Lužických hor, na Panskou Skálu a Klíč.

17.6.2019 v 10:00 | Karma článku: 18.56 | Přečteno: 384 | Diskuse

Vítězslav Janáček

Testík samsonu áčka - fotoblog

Co může člověk čekat od fotoaparátu v mobilu střední třídy. K tomu pár fotek v mé oblíbené symetrii.

13.6.2019 v 9:23 | Karma článku: 7.88 | Přečteno: 157 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Dana Adámková

Květinou žádnou ženu neurazíš

Můj blog je především pro něžné pohlaví. Takový hodně kytičkový. Všechny rády kytičky dostáváme. V tolika různých druzích si každá vybereme tu svoji. Nikdy nezklamou svojí vůní a barevností. Jsou tak něžné jako my ženy.

20.8.2019 v 17:29 | Karma článku: 10.73 | Přečteno: 142 | Diskuse

Dita Jarošová

Carpe diem z Neapole

Itálie je vulkanickým gigantem, vlastní sopky hnedle tři co makají. Jinak je zde velká sopečná činnost a proto kdo má rád zahalené hory rouškou výparů, tak přijel do správné lokality...Termály, které zde vyvěrají jsou blahodárné.

20.8.2019 v 10:14 | Karma článku: 13.76 | Přečteno: 209 | Diskuse

Dana Adámková

Výstava panenek

V naší obci se každý rok, pořádá výstava mečíků od naších pěstitelů. V záplavě nádherných rostlin, bylo těžké, označit tu nejkrásnější. Mě zaujala výstava panenek. Celá výstava byla moc hezky aranžovaná a organizovaná.

19.8.2019 v 13:34 | Karma článku: 17.87 | Přečteno: 284 | Diskuse

Pavel Vrba

V čase vrátil jsem se o 74 let zpět

Někdo sice může namítnout, že by se člověk neměl vracet do minulosti, nýbrž by měl nakukovat především do budoucnosti. Je to však pravda jen na půl. Nakonec, vše co prožíváme a jak na vše nazíráme, je kaleno historií.

19.8.2019 v 11:30 | Karma článku: 14.45 | Přečteno: 437 | Diskuse

Jana Klenorová

Mezipřistání na Marsu

Nejdřív nebylo jasné, kde to jsme. Vypadalo to na mezipřistání na Marsu, a kdoví... kde jsme to vlastně byli!

19.8.2019 v 10:31 | Karma článku: 11.48 | Přečteno: 276 | Diskuse
Počet článků 88 Celková karma 12.09 Průměrná čtenost 520

Tadá...

Najdete na iDNES.cz