Dobrý den, nejprve chci poděkovat za srozumitelněnapsaný článek, který danou problematiku vysvětluje velmi pochopitelným způsobem. Váš článek je první, ve kterém vidím, že „omyl“ (jak jsem ho vnímal v ostatních výkladech) byl řádně vysvětlen aodargumentován tak, aby omylem nebyl (vždy se mi totiž zdálo, že si vykladačiSTR neuvědomují, že k dilataci času dochází „jen“ proto, že světlov hodinách prostě musí kmitat při vyšší rychlosti po delší dráze, protožemu to druhé zrcadlo „ujíždí“, takže k žádné dilataci ve skutečnostinedochází, ale jen jdou „blbě“ hodiny, resp. dilatace jde na vrub tomu, jak seměří čas a ne „skutečnému“ zpomalování času). Váš výklad mne ale zaujal tím, žejasně předpokládá plné vědomí toho, že hodiny jdou „blbě“.

Ve svém článku uvádíte, že prodlužování drah, kterou musíčástice urazit/překonat, znamená zpoždění v přenosu informací mezijednotlivými objekty. Znamená to ale skutečně pomalejší stárnutí např. člověka?Budou takto skutečně fungovat i „hodiny biologické“. Budou buňky skutečněpomaleji stárnout? Budou „vědět“, že se pohybují rychlostí blízkou rychlostisvětla? Bude skutečně proces přenosu informací v lidském těle stejně takzpomalený jako je tomu u pohybu světla mezi zrcadly hodin? V článkuuvádíte, že kosmonaut letící v raketě rychlostí blížící se rychlostisvětla, ve skutečnosti nic neušetří. Proč? Protože všechny jeho procesy, včetnětěch biologických, budou zpomalené, takže veškerá jeho činnost (pohyb, vědomí)bude neskutečně zpomalená?

Co to ale bude znamenat skutečně pro fungování jeho těla ahlavně jeho vědomí? A co by to znamenalo při rychlosti světla? Že by se veškeréprocesy prakticky zastavily a stejně tak i vědomí člověka? Vše by „zmrzlo“v nekonečném okamžiku? A nezabilo by to toho člověka? Neshnilo by„mezitím“ jeho tělo? A je proces stárnutí skutečně onou interakcí mezijednotlivými částmi těla (buňkami), které mají „předepsaný“ počet „opakování“ apak zaniknou? A zpomalí skutečně taková skutečnost i proces vědomí člověka(myšlení atd.)?

Žádné hodiny ve vztažných soustavách nejdou blbě, ale naproto normálně v rámci své soustavy, tedy k žádným mechanickým či biologickým neblahým důsledkům z toho nedochází, pouze když se hodiny vzájemně porovnají, je dohledán rozdíl. To, co je třeba k výpočtu Lorentz. faktoru, tj i to světlo po delší dráze atd., je vyjádření oné transformace a matematicky, aniž bychom museli přímo porovnávat, odvozujeme, že např. pokud je rychlá raketa k cestě na Proxima Centauri rok, pak z hlediska astronautů jsou na cestě půl roku. Že jsou jejich reakce pomalejší a že jim hodiny tikají pomaleji, tedy že vše se odvíjí v pomalejším čase, je patrné POUZE pohledem z vnějšku. Samotní astronauté nic z tohoto nepociťují a žijí naprosto normálně, jako by žili na ZEMI, tj že jejich mentální a ostatní funkce jsou nepostiženy, stejně jako interakce mezi atomy a v nich. Jen zjišťují, že rychlost na palubním rychlometru je menší, než jaká se jeví pohledem z okénka, anebo že prostor, kterým letí, se zkrátil a oni tím dosáhli nějakého kontrolního bodu dříve, tedy z jednoho (rychlostního) či druhého (zkrácením) to stihnou za půl roku, zatímco z hlediska pozorovatele na Zemi za rok. Není třeba podsouvat "vykladačům" STR nějaké nesmysly - védí víc než Vy a ve hře je toho daleko více. Že by člověk v raketě dosáhl rychloslti světla je absolutní nesmysl - není foton nebo boson, kterým je tato hranice určena ze své nulové klidové hmotnosti. Vše ostatní, co má klidovou hmotnost větší než nula, je rychlost c zapovězena i kdyby na to obětovali energii celého vesmíru. Proč to tak je, má logickou příčinu a důsledkem toho je, že žijete v kauzálním vesmíru. Kdyby člověk dosáhl absolutní rychlosti néjakým kouzlem, dezintegruje se na energii, třeba fotony a pak může sdílet světočáru. Těsně před tím by se rozmačkal v rychle vypařující černou díru.

Se zpomalením hodin kosmonauta je to trochu složitější, než jak jste to popsal.

Nabízím následující úvahu. Kosmonaut se sice pohybuje vůči pozorovateli na Zemi, z hlediska kosmonauta se však stejně pohybuje pozorovatel. Které hodiny jsou tedy pomalejší ? Hodiny pozorovatele nebo hodiny kosmonauta ?

Kdo zrychloval a brzdil, toho hodinky v porovnání budou vykazovat rozdíl, tedy bude mít na nich méně hodin. Náhlá zména trajektorie, zrychlování či brzdění, je tím hlavním "viníkem" (OTR a princip ekvivalence), ostatní je už STR, kde se důsledky až tak markantně neprojevují a je třeba skutečně velkých rychlostí. Pokud by kosmonaut odstartoval, nabral potřebnou rychlost, letěl dál setrvačností a někde zastavil, k žádnému časovému rozdílu by nedošlo, pokud by Země vlastními silami přiskočila ke kosmonautovi, tj že by zrychlila, letěla a zastavila u něj - časový rozdíl (před přiskoćením Země) by byl nejdříve patrný nějakým porovnáním u kosmonauta, ale díky "neinerciální" Zemi, která jej dohnala, by se vzájemný časový rozdíl smazal, byť u obou došlo k časové ditalaci.

Některá tvrzení by bylo vhodné přeformulovat.

Například: "Za nejmenší jednotlivé objekty ve Speciální Teorii Relativity (dále jen STR) považujeme fotony."

Co myslí autor slovem jednotlivý a co nejmenší ? Délka fotonu, ve smyslu délky vlny je přece neomezená. Foton může měřit kilometr nebo více.

STR není žádnou částicovou teorií hmoty a podle mně tam žádné formulace typu "jednotlivý objekt" nejsou.

V době, kdy STR spatřila světlo světa (1905) se ještě nic nevědělo o neutrinech (1956) nebo gluonech (1979). Místo nejmenší si můžete dát nejlehčí (nulová klidová hmotnost) a vzít v úvahu, že foton se třeba na elektrony nerozpadne. Nejsem vědec a je mým záměrem zůstat u prostých, lidem srozumitelných obrazů a co nejvíce se vyhnout odborně šroubovanému jazyku. Celek vesmíru si mohu představit jako stavebnici, kde podle míry poznání v daném historickém období se vždy uvažovalo o nějakém základním stavebním kamenu či kamenech a je nasnadě, že existuje prostá hierarchie ve složitosti, protože malé věci se zřejmě nebudou skládat z větších.

Osobní interpretace není na závadu, nabízí-li další pohled, který ve výsledku nic neboří a klidně mohl být tento blog v oddělení "Věda", než někde zastrčený. :-) Samozřejmě, věda je také o kritice, aby se nám v ní nezahnízdilo náboženství a samotnou ji posouvalo dopředu navzdory pohodlným a jakoby definitivním antitézím. Naprosto chápu dilema v záležitosti kontrakce délek - ve Vašem modelu se skutečně jedná o obraz (foton ze zadní stěny dorazí k pozorovateli později, tedy předmět se zkrátí atd.) a existují i matematická cvičení, např., jestli se relativistická kosmická loď o délce 60m vleze do stodoly o délce 40m apod. Z pohledu nějaké soustavy ano a jak to v praxi dokázat? Už jste to nakousl - interakcemi a právě přes ně lze kontrakce nepřímo vytušit - mějte dva elektrické vodiče vedle sebe a vnich elektrický proud souhlasného směru. Každý vodič je soustavou a pozorovatel (člověk) třetí vztažnou.

Z pohledu první (elektronu prvního vodiče) se elektrony té druhé nepohybují (pochopitelně, cestují stejným směrem a jsou v této záležitoti invariantní), ale protony, jejichž počet se sice nemění, zhušťují se vlivem kontrakce (vodič, jakoby se zkrátí) a to stejné je "viděno" z pohledu druhé k první, čehož důsledkem je vzájemná přitažlivá síla, tj že z pohledu jednoho i druhého elektronu svých soustav je "shledán" v té protější převažující kladný náboj a souběžné vodiče se souhlasným směrem elektrického proudu se prokazatelně přitáhnou, mimo toho, že z pohledu třetí vztažné soustavy se s délkou vodičů nic nedělo (to je ten Váš kolmý "pohled") a magnetický jev soustav se v této vzt. soustavě jeví jako elektrický. V rámci teorie relativity se to nerozlišuje, tedy jedná se o tenzor elektromagnetického pole atd. Nesouhlasný směr elektrického proudu a odpuzování vodičů si odvodíte sám.

Vodiče jsem zmínil záměrně, protože skrze ně se dostaneme na prostor - pokračuji

níže

Rozpadem pionu vysoko v atmosféře vzniká mion s životností cca 2.2mikrosekundy a přesto je detekován při zemském povrchu, kterého by neměl dosáhnout. Vynechám souvislost, že relativisticky ztěžkne (sám o sobě je hmotný) a že důsledkem toho se něco děje s časem atd., přes kontrakce délek to lze také. Imaginární pozorovat na mionu spolu s ním dosáhne zemského

povrchu za svůj "běžný" čas s malou rezervou a to zkrácením dráhy v prostoru, pokud nepřipustí, že letěl nadsvětelně - nic by mu totiž nebránilo "pocitově" přecejcovat svůj palubní rychlometr o pár čárek navíc v pásmu absurdní rychlosti, tedy nadsvětelné, ale velmi by se divil, že i v tomto "hyporprostoru" může kolidovat s hmotou.

Musel se tedy zkrátit prostor, který v rámci svého času úspěšně překonal a stejně tak se jeví vodič v rámci vybrané soustavy, přičemž z pohledu jiné k žádným délkovým změnám nedochází. Obecně, je to o volbě vztažných soustav a v každé z nich se promítne nějaký ten relativistický projev, stejně jako se promítne ve Vašem holicím strojku, jehož elektromotorek funguje právě z příčiny relativistického projevu.

Kontrakce délek chápána skrze samotné pohybující se těleso (jeho atomy atd.) je tedy nepřesná a následkem toho vznikají různé nepřesné interpretace - týká se to celého lokálního prostoročasu po trajektorii a proto 90. stupňový pohled poskytne jiný "obraz" jiné vztažné soustavy, jak máte i graficky dobře podchyceno. K tomu se váže čas jako dynamická změna polohy hmoty, což vymezuje nebo určuje samotný prostor a celé se to vzájemně kroutí kolem rychlostního limitu tak, aby nikde ničeho nepřebývalo či neubývalo bez úkoru na jiného. Jinak zajímavý pohled a samozřejmě karma.

Dobrý den pane Janáčku, přispět k zodpovězení vámi naznačených nejasností rozhodně nedokážu , stěží jsem zvládl sledovat tok vašich myšlenek a dokázal pochopit vaše závěry (a to ještě ne úplně všechny, i přesto, že jsem nadšený čtenář sci-fi a fyziku jsem ve škole měl rád, dokonce i diplomovou práci jsem dobrovolně dělal na téma vypsané katedrou fyziky, což nikdo nechtěl). Zasadil jste další ránu příznivcům sci-fi a letů rychlostí světla, že by taková raketa vlastně ani nešla zpomalit (no ale asi to tolik nevadí, autoři sci-fi v poslední době už příliš s lety světelnou rychlostí neoperují, asi jim došlo, že to má moc háčků). Ještě se mi dost líbila ta část vašeho textu, kde se rozebíráte dualitu světla. Smekám před vašimi znalostmi. Myslím ale, že diskuse k vašemu článku nebude obsáhlá, ani obvyklí "blogoví prudiči", co se snaží rozvrátit každý článek, ať je o čem chce, se tentokrát neozvou . A třeba vámi naznačené nejasnosti někdo brzy zodpoví, nové teorie stále vznikají, nedávno jsem třeba četl o teorii, která popírá, že by existoval čas jako další rozměr našeho vesmíru, podle této teorie čas vůbec neexistuje, všechny stavy, které vnímáme jako plynutí času existují zároveň, což by změnilo pohled na dost věcí. Přeji hezký den a za obsáhlý a fakty nabitý článek dávám karmu .

Velice děkuji za reakci. Přiznámse, že nějakou dehonestující reakci očekávám. Především musím říct, že mé znalosti nejsou rozhodně velikéa diplomku bych pravděpodobně neudělal zvláště se svou ne moc dobrou schopnostímemorovat text. Prostě si pamatuji jen to, co skutečně chápu v intuitivníchobrazech, zbytek leží po ruce na papíře nebo monitoru. Jsem tak trochu rozený hnidopich a puntičkář, což se pro logiku hodí.Ve svém hledání seberu informace, které jsou po ruce a pak už to nechámselskému rozumu, přitom se snažím si zachovat určitý postoj, který by se dalcharakterizovat jako svobodný a zároveň pokorný.

Ctít každého, kdo svouusilovnou prací poznání někamposunul, ale zároveň nikoho nekanonizovat, neboť historiezatím vždy ukázala, že dosavadní bylo překonáno nebo doplněno. Když na něcopřijdu, je nanejvýš pravděpodobné, že už na to přišel někdo jiný. I slavná jménajsou jen vrcholky ledovce obsahující práci druhých a často jde jen o lidi,kteří již obecněji známé dokázali vhodně stylizovat. Potom myšlenky beru jakověci, které žijí i mimo nás, takže když se o něco usiluje, je to vždy výsledeksnahy mnoha lidských duší a v zásadě, když nadejde čas,dochází k průlomu na více místech najednou, zdánlivě nezávisle. Jedinou mou„modlou“ je logika, která musí stát v základech přirozených dějů. Kdekoli jeněco nejasného nebo byť lehce sporného, tam je možné zhroucenícelé teorie, načež by měl být člověk od začátku připraven.