Díky vám milé dámy za reakce. I když se jedná o velmi vážné téma, přesto jsem si ho dovolil poněkud odlehčit. (Samozřejmě s vědomím, že každou sekundou neúprosně se blížící okamžik odchodu i příprava na něj bude asi pro málokoho z nás procházka růžovou zahradou a rovněž i s vědomím bolestí, nepochopení a každodenního přemáhání spojených s prožíváním na obou stranách). Musím se přiznat, že "filmové" představy evokované čtením zdrojového článku mě přiváděly k výbuchům smíchu. Myslím, že to ale nebyl škodolibý smích, spíš pobavení se na samotnou formou tragikomedie života a rozhodně radost nad prozíravým nápadem, který vlastně odpovídá homeopatickému pravidlu stejné stejným. V tomto případě vložit ochranou iluzi do iluzorního počínání. Mozek jako biologický stroj stářím postupně chátrá. Jeho dovednosti obvykle odchází v opačném sledu, jak přicházely, takže u těchto stařečků je stejně jako u malých dětí účinnější použít symbolů místo racionálního zdůvodňování.

Vlastně je to moc jemné a citlivé opatření, které s laskavostí umožňuje netrápit majitele špatné paměti ještě větším zmatkem v mysli.

Děkuji. Těm, které toto napadlo i Vám, že jste o tom napsal.

Velmi zajímavý a přínosný blog.

Díky za něj!

Dekuji za pekny blog. Myslim, ze pece o stare lidi je hodne podcenena a zanedbana, na rozdil od pece a financim, ktere se dostavaji migrantum nebo neprizpusobivym. Pritom to jsou lide, kteri platili dane cely zivot.

Vsichni jednou budeme stari a nevime, kde a jak skoncime....

Mám smíšené pocity.

Nejdřív jsem myslela, že si děláte jen srandu, ale pak jsem pochopila, s jakým citem o starých lidech píšete. Dík.

Přesně ten pocit jsem měla já ale nakonec musím uznat, že to je zajímavý nápad. Určitě to vyjde lépe než hledat stařečky po celém městě.