Decor folií arboris

Krása listu stromu. Listy - sběrači světla. Barevné ohlédnutí za letošním podzimem plus pár kousků z léta. K tomu jako vedlejší textový doprovod pár postřehů z mého svérázného pojetí fyziky a medicíny.    

Stromy - stacionární jednonožci - anténní bytosti darující nám životodárný kyslík. My jim za to zpět dáváme oxid uhličitý (i když poslední dobou trochu víc než je zdrávo plus nějaké ty těžké kovy). A zatímco my tlamičkami lapáme a na chemickou výměnu máme hrudní měchuřinu, oni tisíci dlaněmi trpělivě přijímají světlo - znoj života zachvívání, kterým pak termují nukleáry a karbonizují koksohydráty. (O párku nic neříkali). A nějak tak si vzájemně pomáháme, a vůbec je v té zapeklité věci uložen pravěčný zákon rovnováhy dávaní a braní, na který si člověk poslední dobou ne a ne vzpomenout.

Fotosyntéza je stále ještě mystériem opředený děj, který jak známo z oxidu uhličitého a vody vyrobí výživný cukr a blahodárný kyslík. Ta rovnice je fakt jednoduchá, jenže neříká nic o tom, kolik jiných látek a faktorů se na celém tom složitém ději podílí. Ale hlavně že to vychází. Ostatně tak je to se vším, když něco vychází, proč do toho tahat něco jiného, jak nám jinými slovy doporučuje occamova břitva. Teprve až nějaký slídil vyčmuchá nějaké další nepopiratelné složky, nezbývá než hledat dále a brát v úvahu i odmítané. Zde pravděpodobně při objevu, že se procesu účastní látky s podobným názvem jako Hitlerova politická strana, žádné námitky nebyly, ale jinde je to běžné.  Myslím, že kvantová fyzika se nyní nachází v podobném stavu, jako se nacházeli fotosyntézu luštící biologové na začátku minulého století. ... Jak se to tedy stane, že z jednoduchého plynu a vody vznikne za účasti světla energií nabitá látka. 

Tak to vám tu nepovím, jednak protože by vás to nudilo a jednak, že tomu podrobně nerozumím. Zjednoduše řečeno všechny zúčastněné látky jsou složené z atomů, jejichž elektrony v obalu způsobují vázání atomů. Světlo - neboli fotony elektromagnetického vlnění nabíjí - tzv. excitují (rozechvívají) elektrony a mezi zúčastněnými látkami tak vzniknou jiné energetické poměry, které zapřičiní přeskládání atomů prvků na látky jiné.

 Tento proces se dělí na Světelnou fázi, kde dochází k nabíjení oxidu uhličitého světlem, rozkladu vody na vodík a kyslík a za pomoci činidel a přenašečů ke vzniku makroergních (velko-energetických) sloučenin, které se potom v Temnostní fázi společně s fixací nabitého oxidu uhličitého v podobě cukru dál proměňují na další stavební a vyživující organické sloučeniny.

Co z toho ale vyplývá, je fakt, že vlastní energií je světlo - elektromagnetické vlnění jako zdroj chvění. Energie fosilních paliv není nic jiného, než světlo uložené v atomech zetlelých rostlin a živočichů, které se reakcí hoření opět uvolňuje.

Popel je pak táž hmota, pouze zbavená světla. Světlo je vlastně jakási "nafukovací substance" pro všechny formy kolem nás. 

Dalo by se z toho i vyvodit, že světlo v podobě kvant stojí za každou proměnou částic, že vlastně hmota je ze světla složená. Podíváme-li se na Feynmanovy diagramy různých kvantových přeměn a přidržíme-li se důsledné logiky jakékoliv stavebnice, mělo z toho vyplývat, že i ostatní intermediální částice (W bozony a gluony) jsou jen určitou formou fotonu.

Sám jsem si pro sebe vytvořil myšlenkový model, kde fotony jsou různých druhů, jsou složené z menších částic (například částic tzv. temné hmoty), což vysvětluje jejich různé chování i při stejné frekvenci (např. vzájemné přesahy X a gama).

Stavebnice hmoty tedy pokračuje dál a tím zákonitě pokračuje i stupnice frekvencí elektromagnetického vlnění. Řekněte, proč by měla končit u záření gama. Foton je tedy kvantum nějakých menších částic, které dynamicky opustí nějakou úhrnnou formu těchto menších částic uzavřených  do vlastního koloběhu, tedy formu, kterou z vnějšku vnímáme jako částici vyššího řádu. To by ostatně podalo ruku logickému vysvětlení difrakce světla. To co dnes věda považuje věda za foton, je matematicko-fyzikální teoretický objekt hodící se pro počítání, nikoli nedělitelná "kalibrovaná" reálná věc. (Já vím, měl bych se raději věnovat focení.)

Kvantová mechanika tu pak není chápána jako vzájemné drcání do sebe, které odpovídá naši smyslové zkušenosti s viditelnými předměty, ale jako vzájemné předávání si kvant na různých úrovních, které de facto nezanikají, ale přeskupením nechají vzniknou novou formu s novými vlastnostmi. Dualita je pak platná všude, tj. že každé záření je proud nějakých kvant a vlnění jsou v řadách s pravidelnými rozestupy za sebou proudící kvanta a to na všech úrovních existujících energií.  Vyplývá z toho rovněž i to, že i při tzv. mechanickém předávání energie mezi velkými viditelnými předměty (úder pálkou, kopnutí do míče..), se na velejemné úrovni energie mezi předměty přenese v podobě nějakého záření, podobně jako se přenáší teplo pomocí infračerveného světla, a které přenese i uspořádání energie, jako to vidíme na kinetickém kyvadle, což si klidně můžeme představit jako jakéhosi vytvarovaného "energetického ducha", který přeskočí z jednoho tělesa na druhé.

Obecně jakákoliv forma je produktem nějakého zákonitého děje, musí tedy vypovídat o nějakých vnitřních procesech o nějakých skrytých informacích. Bez informace není plán a bez plánu není výstavba, jenom chaos. A svět kolem nás, to je dokonalá úžasná výstavba (teď nemyslím produkty člověka).

Rovněž barva vždy vypovídá o nějakých vlastnostech nebo je ukazatelem změny stavu, což vidíme na proměnách přírody. Například při zahřátí materiálu, u zbarvení listů nebo zbarvení lidských tkání při nemoci nebo při návalu nějaké emoce.

Staré nauky zabývající se touto tématikou byly vykázány do říše pověr. Proč? Inu, strnulost konzervativců lpějících si na tradicích versus pýcha nerozvážných novátorů udělaly své. O otevřené přiměřené náhledy nikdo nestojí, protože nebudí dojem pevné půdy pod nohama. Poněkud zvláštní je, že nikomu nevadí, že tento dojem je jen iluze.

Nakonec filozofický či vědecký názor jako politický nástroj byl a stále je prostředek tak dobře manipulativní, že nikdo nestojí o to, aby jeho jasnost byla nějak zpochybňována.

Od malička, pravděpodobně jako ostatní děti, jsem byl fascinován tvary stromů a jejich listů a plodů. Nejraději jsem měl dub. Nějakou "psychoanalýzou" by se dalo zjistit, že to bylo pro jeho pevnost, stabilitu a schopnost opory, která mi v jistých létech dětství velmi chyběla.

Ta symbolika není náhodná. Každá "věc" má nějaké vlastnosti a informace o těchto vlastnostech vyzařuje do okolí, což budí odpovídající dojmy. Podle vnitřního založení pak u člověka vzniká náklonnost či odpor nebo lhostejnost. Dub v tomto případě ztělesňoval něco, po čem jsem hluboce a nevědomě toužil. Je pak zákonité, že člověk se pak cítí být přitahován lidmi, kteří právě ony podvědomě vytoužené chybějící duševní složky mají. Chybou je, že si člověk představuje život s lidmi s podobným založením, názory a touhami. Soužití s těmito lidmi může být sice příjemné a možná i bezkonfliktní, avšak bez popudu k vývoji.

Práce se zmíněnými vnitřními informacemi je podstatou homeopatie a jiných podobných praktik. Chemie zmizí zůstane jen ono záření informačního pole fixované na nějaké medium. A jedinečným vodičem informačního pole je voda.

Léků je v přírodě dostatek na všechno. Neexistuje tělesný nebo duševní děj, který by nebyl v pozitivní formě někde jinde v přírodě zastoupen. Například ochrana, imunitní látky nebo ochranné energie se najdou právě v částech slupek a krunýřů protože je to právě ta část, kterou příroda za účelem ochrany vytváří. Ztělesnění vícevrstevnaté ochrany je například cibule a česnek. 

Největším problémem je však diagnóza. Praktiků vycházející z odvozené literatury je mnoho, žel zde je bezpodmínečně nutná jedna zásadní věc a tou je vrozený talent, podobně jako je tomu v hudbě nebo matematice. Výcvikem se talentu podá ruka, avšak i sebeintenzívnějším studiem nelze talent nahradit. Je pak na dotyčném, jak dalece si uvědomuje své schopnosti a svá omezení a dle toho zvolí formu pomoci, kterou může prospět. Jako všude i zde platí obvyklé pravidlo, čím menší rozhled a skutečné schopnosti, tím větší náklonnost k sebeklamu a domýšlivosti. 

Skutečný talent dostává odpovědi přímo, prostě vnímá informační pole pacienta, sám na sobě a v sobě jako v zrcadle cítí jeho problémy, jak hluboko jsou tyto problémy uloženy a v jaké konstelaci s ostatními, z čehož vyplývají podmínky, které je pro uzdravení splnit nebo vůbec reálnost uzdravení nebo lépe řečeno stupeň tělesného uzdravení či korekce symptomů, jakého lze v daném případě dosáhnout, přičemž nejdůležitějším faktorem je vnitřní osobnostní změna. Samozřejmě se zkušenostmi schopnosti a jistota rostou jako všude jinde.

Ten kdo hlásá, že je schopen uzdravit cokoli, je prachsprostý domýšlivý tlachal, který o procesu uzdravení netuší zhola nic. Vlivy na zdraví lze rozdělit na genetickou výbavu, životosprávu, vlivy okolí a emocionální život, který lze zjednodušeně rozdělit na sféru duševních vlastností a na sféru základních postojů související se světonázorem.

Zatímco s prvně jmenovanými faktory bojuje klasická medicína plus jiné obory, poslední faktor je součástí duchovního náhledu, který materialistická medicína nemůže přijmout, leda by se od základu změnila, což je představa naivní už jen z ekonomického hlediska, neboť farmaceutický průmysl a koneckonců i lékaři sami nepotřebují lidi zdravé, ale trvale přiměřeně nemocné nejlépe celoživotně závislé na lécích a konzultacích. To není nic, o čem si musíme šeptat, ale je to věcí v médiích veřejně propíranou.

Onen duchovní názor pracuje s představou, že veškeré vlastnosti a postoje mají svou formu a energii uloženou v samostatné entitě zvaná duše či vyšší já nebo jemnohmotné tělo, která se po čas pozemského života s fyzickým tělem spojuje, dokonce se účastní jeho budování, svým dosavadním založení je přitažena ke korespondujícím rodičům a budoucím okolním vlivům včetně sociálního statusu a po naplnění času opět odchází se získanými plusy či mínusy, které budou rozhodující pro prožívání na druhé straně a následně se opět stanou faktory, které ovlivní další vtělení.

Z toho vyplývá, že za počáteční podmínky života na zemi si může každý sám, ty mu mají posloužit  k sebepoznání a následně jde o to, v případě více negativ, pochopit příčiny a změnit směřování vyvolané vlastním charakterem. Při skutečné změně pak korekce v podobě nemocí nebo nepříjemných životních situací odpadnou, neboť nejsou potřeba. V případě více pozitiv je třeba řešit další vývojové úkoly. Zastavení ve vývoji, zlenivění je už samo o sobě negativum, které se projeví.

Že jde často o boj se sebou samým, není pochyb. Jedná se o jediný boj, který má na světě oprávnění a požehnání. A právě v tento čas se často také projevují tělesné symptomy. Je potřeba vzít v potaz, že zákon způsobující tyto děje způsobuje, že je člověk zatížen jen tím, co je schopen zvládnout, na co má vnitřní sílu. Zdraví darebáci nemající svědomí by nic z těchto korekcí nepochopili, a také obvykle po dlouhodobém nedbání jemnějších náznaků náhle dostávají těžkou ránu či náhle mizí ze života bez možnosti zamyšlení se. Často se naládované závaží projeví až na druhé straně.

Každý patologický děj nemoci, každá životní situace má nějakou formu, která nějakým způsobem symbolicky odpovídá formě problému, který si člověk nese. Rovněž v přírodě se nachází nějaká pomocná látka symbolizující onen děj. Léčitel či lékař má pak za úkol pomoci člověku odhalit souvislost, najít uzel ve tkanivu, pochopit příčinu a případně dotyčného podpořit odpovídajícím lékem. Rozhodnutí je pak zcela ve vůli pacienta. Podle něj se pak budou odvíjet následky, tedy úspěšnost léčby.

Vzhledem k tomu že lidstvo je po tisíciletí obětí vlastního ješitného alibismu a neskutečné duchovní lenosti, je přirozené, že většina lidí se raději přikloní k chemické medicíně, která nedělá nic jiného, než že problém pouze obaluje, který pak neřešen v člověku zahnívá a sílí a nakonec si najde cestu ven někde jinde, většinou pomocí tvrdšího nebo fatálního projevu. Přesto léčitel musí zcela ctít vůli pacienta a nikdy nesmí odrazovat od "klasické" léčby, neboť pouze vlastní dobrovolná rozhodnutí jsou cenná a přehazují výhybky na osudových cestách.

"Pane doktore, dejte mi na to něco, ať mě to nebolí".  "Udělejte  s tím něco, vždyť jste na to z našich daní léta studoval". Podobné řeči svědčící o naprosté vygumovanosti můžeme běžně slýchávat v ordinacích. Není to nic jiného než produkt politiky pěstující tupý závislý dav, který nakonec když se naštve a nemá v sobě žádnou hodnotnou oporu, změní se ve fanatické rozkladné ne-li bezhlavě vraždící stádo.

Nechci popírat výdobytky medicíny, je třeba je ocenit zejména v akutních stádiích nemoci. Později by však měla nastat práce na sobě s jemnějšími prostředky, které nezpůsobují závislosti a vedlejší účinky, což se zpravidla neděje. Věřím, že mezi těmi, kteří se rozhodli pro medicínu jen ze zištných důvodů se najdou i lékaři svým srdcem. Ti sami musí v tak mnohých případech vidět bezmocnost svého počínání, pokud se jedná o výsledky trvalejšího charakteru.

Chápu, že se teď sysifoští balvanáři ošijí, ale nemohu si pomoci, jednal bych sám proti svému zdravému rozumu. Sám jsem po léta užíval produkty Bachovy květové terapie. Účinky esencí květů vybraných rostlin mě vždy překvapily svými účinky a to nejen svou razancí, ale hlavně formou, tedy způsobem jak se projevily, vždy tedy v naprosté odlišnosti od očekávání, které si člověk podvědomě formuje, například když si o účincích nejdříve přečte a silná představa pak může vyvolat tzv. placebo efekt. Následně po delším užívání více různých květů, jsem i po anonymním nasazení poznal o jaký květ se jedná, což vzhledem k tomu, že všechny květy jsou v ředění D8, tj. že roztok je chemicky voda bez možného alopatického účinku, byl pro mne osobně věcný důkaz, který překonal můj vrozený skepticismus.

Výše zmíněnou hodnotnou oporou, kterou v člověku buduje skutečný duchovní léčitel, je vědomí absolutní zodpovědnosti za své jednání, myšlení a cítění (které rovněž patří z hlediska jemných energií mezi činy) nezávisle na jakékoli organizaci, uskupení či jiné skupině, za kterou by se mohl schovávat a k níž se dobrovolně připojuje a že všechny důsledky svých rozhodnutí najde na své budoucí cestě zcela bezúplatně, tj. že zde neplatí nějaká rozhřešení jinými lidmi pomocí pár pěkných slov či nějakého dárku. Pravý léčitel probouzí touhu po hledání pochopení onoho samočinného principu tkalcovského stavu osudu jednotlivců, národů i celého lidstva. 

 Důsledkem toho dotyčný nebude hledat spravedlnost v tomto světě, neboť zde ji najít nemůže, ale bude dbát toho, aby sám nespravedlivý nebyl. Samozřejmě se musí přiměřeně přizpůsobit danému pořádku na daném místě v dané době, avšak nikdy se nestane nástrojem destruktivních tendencí ve společnosti (vyjma domobrany), neboť podstata lidského ducha je budování a vzájemná pomoc.

Lux Vita Est

Všechny fotky: Samsung Galaxy 5Mpx, základní úprava Zoner Photo Studio 16