Jean Sibelius - síla harmonie (kresba)

Severský bard Jean Sibelius. Mág, který dokáže z krupěje vody vykouzlit moře, právě takovým způsobem umí zakladatel finské národní hudby zacházet s tóny.

Tisíce jezer, zasněžené pláně, nedohledné zástupy pokolení jehličnanů, duhový most padající do Njoerdrova sídla na severní točně, potůčky a břehy obetkané břízkami a kapradím skrývající nejrozmanitější faunu, zvláště ptactvo s mnoha druhy kačenek. Zkazky a ságy dávnověku, odvaha, láska i pomsta.

Kdo chce spatřit přírodu z vnitřní strany, tak jak jej mohla spatřit jemně cítící duše geniálního skladatele, ten nechť se někdy zkusí zaposlouchat do Sibeliovy hudby. Něha a jemnost, světlo, jas a přitom ten zvláštní chlad severu i temnota dějin lidského rodu se odráží v jeho hudbě. Jakoby síla živlů vstupovala do partitury.

Sibelius - postromantik, současník Mahlerův, Stravinského, Schoenbergův, Hindemithův, Sukův, na rozdíl od mnoha svých současníku, kteří šli cestou moderny k nemelodické a disharmonické atonalitě, zůstavá na půdě zákonů klasické harmonie, takže ho lze klidně zařadit mezi romantiky Dvořáka, Brahmse, Wagnera, se kterými si velikostí a mocí svého díla nezadá.

Geniální melodická invence hlavních motivů a ještě geniálnější harmonické rozpracování instrumentace a silný citový náboj dávají tušit, že jsme se setkali s vyjímečnou osobností, s čistým, rozkvetlým a z výšin obdarovaným duchem.

Sibeliův soukromý život nebyl právě životem mnišským. Jako dítě byl snílek, nepozorný a nevyrovnaný, ale byl velmi inteligentní, začal studovat práva, nakonec si na rodině vymohl souhlas studovat hudbu. Pod jeho suverénním zjevem se skrývala zranitelná duše. Potrpěl si na dobrý zevnějšek a měl velmi způsobné vystupování. Mládenecká léta prožíval velice rušně. Alkohol, ženy. Životní fáze probíhaly střídavě, štěstí - deprese. Před těmi utíkal do přírody, kterou velmi miloval. Celý život mu byla oporou jeho žena Aino, která vědomě nasadila svůj život do služby jeho hudbě. A tak to bývá, tam kde muž dosáhne velikých činů v ušlechtilém smyslu, stojí většinou kdesi v pozadí čistá a skromná žena. Podrobnější životopis si můžete přečíst na http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Sibelius

První skladbu Vodní kapky složil v deseti letech. Následovalo 250 opusů. Mnoho symfonických básní, Dcera Pohjoly, Labuť z Tuonely, Oceanidy, Tapiola a další, z nichž Kalevala, jako zhudebnění národního eposu z něj udělala finského národního skladatele. Přitom stejně jako B.Smetana česky, se Sibelius naučil pořádně finsky až v dospělosti.(Doma se mluvilo švédsky). Dále složil sedm symfonií. Osmou zničil, často zažíval tvůrčí muka a byl stejně jako G.Bizet velice skeptický ke svému talentu. Dále Houslový koncert, pod jehož vlivem jsem nakreslil nahoře uvedenou kresbu, patří vedle Bruchova, Mendelssohnova a Beethovenova koncertu mezi nejhranější a nejoblíbenější romantickou houslovou literaturu. Skládal hudbu pro divadlo nebo také pro rituály svododných zednářů, jejichž byl, stejně jako W.A.Mozart, členem.

Sibeliova hudba je hudba, kterou stojí za to poslouchat. Je stále oblíbenější a to i u mladých lidí. Někdy se vrátka klasické hudby neotvírají napoprvé. S hudbou je to jako s láskou. Líbivé odrhovačky obvykle stejně jako náhlé vzplanutí zamilovanosti rychle vyhoří. Prohlubující se přátelství přecházející v lásku zrozenou z úcty k hodnotám druhého je pevnosti nerezavějícího železa. A pokud se má kus železa vykouti v nádherný šperk, je k tomu třeba síly a trpělivosti. Podobně je třeba přistupovat k tajům vážné hudby, k jejichž otevření nám obvykle brání naše povrchnost.

Když se vám někdy naskytne trocha času, budete mít chuť a vzpomenete si, můžete se vrátit na tento blog a zaposlouchat se do velikosti připravené hudby. Karmu klepat nemusíte, mým přáním je zprostředkovat kontinuální harmonii a krásu tak potřebnou v dnešním rozervaném světě.

Uvařte si čaj nebo kávu, někdo raději sklenku vína, pohodlně se usaďte a nechte se unášet mohutnými vlnami proudu Sibeliových harmonií. Pro svůj meditativní ráz se hodí třeba jako doprovod k prohlížení tématicky laděných obrazů nebo fotografií. 6.symfonie - 1.věta. (náhradní video po odstranění serverem)

2.symfonie - závěr. Dirigent pláče a já pláču s ním. Sibeliovu hudbu jsem slyšel v několika provedeních světových těles a dirigentů, ale žádné nemá tu sílu, jako Švédský  rozhlasový orchestr pod vedením fina Essy-Peky Salonena, který jako by byl zrozen právě pro tuto hudbu. (náhrad. video po odstr. serverem)

Karelia - suite Intermezzo 1. Starší Sibeliova skladba. Dřímající tóny přejdou v radostný koňský cval pod míhající se zelení stromů.

Karelia suite 2 - Ballade ...přenádherná. Krásná je i třetí, opět rytmická část Alla marcia

Na závěr Sibeliův Houslový koncert d-moll (až Beethovenovsky patetický) v provedení obrovitého rusa Maxima Vengerova. Klasická hudba se musí celou duší hrát i poslouchat. Vlastně se nemá poslouchat, ale prožívat.

Plus jeden můj akvarel dle fota. Polární záře nad finskou zemí.

Dodatek:

Nějaký dobrodinec vložil na Youtube aspoň jedno z dříve odstraněných videí Esy Pekky Salonena se Symf. orch. švédského rozhlasu. Podle nadšených a vděčných reakcí jsem nebyl sám, kdo si těchto provedení Sibelia vysoce cenil. (kdo ví jak dlouho zde vydrží) Finále 5. symfonie

Kresba: Sibeliův houslový koncert aneb kachnopapuchalčí spirála, 2008, formát A3, tužka, styl: secesní surrealismus ?

Odkazy na další má výtvarná dílka dole v souvisejících článcích.