Rychlokurs korejštiny na cesty

Základy písma Hangul a ultralehké základy gramatiky ve zkratce zarámované do fotografií převážně moderní architektury Seoulu.

Pochybuji, že by některého z čtenářů korejština zajímala, jde více méně o postřehy, na které případně v budoucnosti mohu sám navázat. Článek je opět především foto-blogem, takže text netřeba číst. 

Výškové stavby v Seoulu nejsou většinou nijak zvlášť nápadité, bývají také dost široké, takže jejich výška není tak patrná. Spíše je tam těch budov hodně. Sem tam se najde zajímavá plastika nebo kompozice se zelení. 

Následují budovy části Myeong-dong:

Následují budovy části Gangnam-gu:

Lotte world tower 

Opět budovy z části Myeong-dong: 

Přiznám se, že Hangul mě kdysi inspiroval k napsání článku Cimrmanova jazyková reforma, který písmo pojímá v matematické symetrii (Teorie grup). Hangul je zřejmě nejjednodušší písmo na světě, jeho vznik je připisován přímo králi Sejeongovi (Sedžon*). Je naprosto geniálně vymyšleno, aby s minimální obměnou vznikaly na první pohled dostatečně rozlišitelné znaky (což třeba u takové arabštiny nenajdeme) a aby odpovídalo gramatice a výslovnosti korejštiny. Jako rastr mohl sloužit takovýto vzor. Po vyčerpání jeho možností pak bylo sáhnuto ke vhodným čínským znakům.

Souhlásky 

 U indoevropských jazyků jsme zvyklí na dvojice hlásek znělá – neznělá G,K  D,T  B,P  Z,S , neznělé hlásky jako C, Č jsou již složené TS, TŠ a jejich znělé protějšky se v češtině kromě nářečí nevyskytují  DZ, DŽ, v korejštině naopak velmi hojně. V přepisech do latinky (romanizaci) se jednou používají znělé, jednou neznělé varianty, podle toho jak to daný překladatel osobně slyší nebo prostě jen zvolí.  Správná výslovnost je někde mezi, a k znělé či neznělé variantě se to kloní podle navázání na další hlásky nebo prostě proto, že se dané slovo vývojem v určité poloze ustálilo. To platí i pro DZ-DŽ. Romaja přepis nikdy nenahradí poslech mluvčího. Následuje-li po „S“ „i“, slabika se vyslovuje „ši“. Korejci neznají slabiku „si“ a všechna převzatá slova se „si“ vyslovují „ši“  (sekši = sexy; SIM ?? šim ka-t´ = SIM card, SIM karta, „r“ na konci slabiky u anglických slov vynechávají. Slabiky zavřené výše zmíněnými souhláskami, pokud dále nenavazuje samohláska, se v korejštině nevyslovují (? mo; ?? mo/ta; ??? mokojó), takže pro potřebu vyjádření cizích slov z nich tvoří další slabiku s neurčitou samohláskou někdy nazývanou shwa, zde vyznačenou apostrofem - více sekce samohlásky). Lomítkem je vyjádřena „akcentovaná“ mezera, asi jako v českém „pod tabulí“ – po/tabulí.

Hláska „F“ se v korejštině vůbec nevyskytuje a je nahrazována hláskou „P“.  Kopi (Cofee), Paiting (Fighting). Hláska „V“ je obecně úzce spjata se samohláskou „U“ a hláska „J“ se samoháskou „I“. (Např. v semitských jazycích je pro oba vokály stejný znak) Více v sekci samohlásky.

Hláska „H“ se pokaždé vyslovuje jinak. Někdy jako „CH“, často zůstává němá jako ve francouzštině. Proto je třeba jednotlivé případy naposlouchat.

Nosovky „M“ a „N“ žádného partnera nemají, zato v korejštině je s nimi dost problém, protože se většinou nevyslovují jako u evropských jazyků. Na konci slova a uprostřed slova následující otevřenou samohláskou většinou zní jako v češtině (mjon = jestliže, saram = člověk, hana = jedna, oma = matka). Na začátku slova nebo s návazující temnou samohláskou mají zvláštní akcent, takže „M“ zní jako když máme „rýbu“ (mwo – bo = co), vzduch proudí více ústy a „N“ zní jako „D“ nebo anglické znělé „TH“ (né – dé = ano; nugu – dugu = kdo), jazyk je blíže u zubů. Pokud po „N“ následuje „i, j“ mění se na „Ň“.

S hláskou „R“ jsou vždycky nějaké problémy. Vyslovuje se podobně jako v češtině, spíše méně vrčivě, takže někdy může znít jako „D“. V znělosti však tvoří dvojici s „L“.  Pokud hlásku následuje samohláska, vyslovuje se jako „R“ (sarang = láska). Na konci slova se vyslovuje, jako když chcete říct „L“, jazyk však zůstane na patře a „nemlaskne“, trochu jako měkké polské „ Ł“ (mal = kůň). Na konci slabičného bloku, na který dále ve slově navazuje souhláska, se vyslovuje jako české „L“ (nolta = hrát). Pokud následuje slabika ra, re ..., vyslovuje se rovněž jako „L“ (???? ol-pal-la-jó  = to je správně). –ng se používá na začátku slabiky pouze jako němý znak, když slabika začíná samohláskou (???   a-bo-či = otec), na konci jde o nosovku stejnou jako v angličtině (interesting, thing). Pokud navazuje samohláska zní trochu jako „N“, ve skutečnosti zůstává ve stavu nosovky, pokud následuje „i“, zní jako „ň“  (???  sa-ra-ni  = láska – tvar s podmětným členem) Zpočátku jsem s tímto slovem měl problém, protože během vyvrcholení několikadílného seriálu, kdy si protagonisté po infantilních kličkách konečně vyznali lásku, ve mě slovo evokovalo určité obrazy naprosto neslučitelné s romantickou náladou.

Zdvojené znaky mají vyjadřovat napjatější výslovnost. Osobně jsem rozdíl od normálních znaků nevypozoroval. Hangul vznikal v době, kdy obsahem vzdělání byla především literatura a učenec byl určen pro dráhu úředníka s vyhraněnou etiketou. Jemné, dříve patrné rozdíly ve výslovnosti v mnoha jazycích zanikly, zápis slova však zůstal. Podobně tomu bude i níže u samohlásek. Verze hlásek s přídechem se ale vyslovují. Například „K“ s přídechem zní jako obvyklá anglická výslovnost této hlásky ve slově Key (kchí) nebo „T“ jako ve slově Take (tsejk). V některých přepisech se přídechy značí malým "ch" v apostrofu. Já bych si tu dovolil ho nahradit neurčujícím mocnítkem právě proto, že přídechová hláska nemá hodnotu "ch" apriori, nýbrž v nastavení mluvidel hodnotu hlásky nejblíže k aspirované: K(ch), P(f), T(s, š). Zároveň nosovku označím hvězdičkou. Hlavní město Severní Koreje: Pchyong-yang   p^yon*yan*.

Samohlásky

Samohlásky jsou stejné jako v češtině, jen je tu ještě otevřené „e“ (přepis ae) a otevřené „o“ (přepis eo), která však jsou opět spíše historickým dědictvím, takže se vyslovují jako „e“ a „o“. Korejština podobně jako ruština má zvlášť znaky pro dvojhlásky ja, je, jo, ju, které prakticky kopírují samohlásky jen tam přibude malá čárka. Dvojhlásek va, ve, vi, vo, vu se dosahuje složením znaků pro samohlásky, ve slabičném bloku však zaujímají pozici jedné hlásky. Původní nuance ve výslovnosti dnes rovněž nejsou patrné, takže tam máme 3x „ve“. Hláska „ui“, pokud není na začátku, má prakticky hodnotu „i“. Ohledně čtení to není problém. Problém nastává, když známe slovo foneticky a nevíme, jak ho správně zapsat.

Apropos: Malé čárky byly původně tečkami. Písmo vznikalo ze symboliky tehdejší taoistické filosofie. Tečka byl „yang“ – nebeský, duchovní pól a vodorovná čára „yin“ – zemský pól. V kaligrafii se tečka psala krátkým tahem štětcem, z čehož později vznikla čárka.

Zvláštní samohláskou je neurčitá samohláska (v přepisu eu), ona samohláska, kterou vyslovujeme s každou souhláskou, když vyjmenováváme tvrdé, měkké nebo obojetné souhlásky a na které Luděk Sobota rozjel svou kariéru komika s velmi dlouhým vedením. Bez ní by souhláska ani nezazněla. Proto se také jmenují souhlásky, protože znějí jen „spolu se“ samohláskou. (Samohlásku asi netřeba vysvětlovat). Zajímavost: V japonštině se slabičným písmem je tato samohláska v přepisu vyjádřena samohláskou „u“. Ku, Mu, Zu... se vyslovuje jako K‘, M‘, Z‘..., takže např. název značky Subaru se čte S‘-ba-r‘. Pokud chci vyjádřit fonetické „su“, musím ke znaku SU -? přidat ještě znak U - ?  =  SUU - ??. Konec zajímavosti. ... Osobně se mi současný přepis do angličtiny nelíbí, protože slova vypadají hrozně, i když jsou snadná a raději tu volím apostrof (x‘), který se odpovídajícím způsobem v samotné angličtině někde používá. Např. zkrácené sousloví Rock and roll  - Rock‘n‘roll. Čte se Ro-kn-rol. První apostrof vytváří hodnotu neurčité samohlásky za „k“. V češtině toto neznáme, tak jsme si tam vložili „e“ rokenrol.

Tabulka pozic samohlásek s určitými souhláskami. Žlutě je vyznačený řádek se samostatnými samohláskami:

??  geuneun = on (s tématickým členem) g‘n‘n. ???  na WIKI najdeme přepis Kim Jong-un správný anglický přepis je však Kim Jeong-eun  (Kim čong un)  třetí slabika však neobsahuje „u“ nýbrž neurčitou hlásku ‘n  Kim Dzong-‘n

Jména

Když už jsme u jmen, tak v Koreji žádný „Park“ nebo „Lee“ neexistuje. Najde se tam leda tak „Pak“, ale v anglickém přepisu by to všichni četli Pek nebo Pejk a anglické slovo „park“ se prakticky a příhodně vyslovuje bez „r“. Lee (Lí) se najde možná tak v Číně, v Koreji se hojně vyskytuje „Í“, jenže angličtina dlouhou samohlásku na začátku slova napsat neumí, takže si pomáhají souhláskou. Např. kvalitní čaj „Woojeon“ se v korejštině píše a vyslovuje „Ú-dzon“.

Jména se píši v obráceném pořadí než na západě, tj. nejdříve rodové (obvykle jednoslabičné) a pak dané, vlastní (obvykle dvouslabičné). Kim Jeong-eun (první a poslední pankáč a jediný obezita v Severní Koreji), Jeong Jae-yeong  „Čon*Čejon*“ (herec), Bae Doo-na „Be Duna“ (není to důna, ale duna; herečka obsazovaná bratry tedy teď už sestrami Wachowski „páč si nechal přišít frndu i ten druhej, co vypadal vcelku maskulinně"), Í Ru-na (v přepisu Luna Lee, hráčka na gayageum „gajag‘m“).

Rodových jmen je v Koreji poměrně málo, protože původně vyjadřovalo příslušnost ke klanu. Polovinu všech rodových jmen tvoří těchto pět jmen: Kim, Í, Pak, Čé, Čon*. Korejci jsou zvyklí oslovovat se celým jménem nebo jen vlastním jménem a v obou případech se za jméno přidává zdvořilostní partikule „ssi“ (ši), která pro nás znamená pan, paní, slečna atd. Oslovovat jen rodovým jménem je stejně nepříjemné a ponižující jako když u nás na vás někdo zavolá pouze příjmením: Janáčku, Navrátile, Koubo. Pokud známe pozici či funkci druhého, upřednostňuje se tento typ oslovení: seonsaeng-nim "son*senim" = pane učiteli, uisa-nim "uisanim" = pane doktore. Partikule –nim je opět zdvořilostní. (Ve filmech toto oslovení, pokud se postavy dobře znají, je překládáno osobním jménem, takže titulky často nesedí).

Slabičné bloky 

Hangul je sice hláskové písmo, ale je uspořádáno do slabičných bloků, které mají pravidla psaní a čtení. Střední žluté pole je vyhrazeno pro samohlásky. Počáteční červené a koncové modré pro souhlásky s tí rozdílem, že jako koncové lze požít dvojhlásky, které se ale většinou čtou jako jedna z hlásek (např. kanh se čte "kan"; kanh-a  "kana"), někdy ale obě dvě ??? ops-o-jó = nemám. Nelze napsat op-so-jó, i když by se to vyslovovalo stejně, protože pojmový kořen slova je "ops". K němu se pak přidávají přípony pro různé tvary.

V diskuzi u předchozího článku byl zmíněn vliv americké hudby na světovou populární hudbu. Dovolil bych si domněnku. Do konce 19. století prošla evropská hudba obrovským vývojem v harmonii, která skončila používáním chromatické stupnice (12 půltónů oktávy) v symfonických dílech, čímž vnikl tonální základ pro vznik jazzu. Na Havaji tou dobou vznikla steel kytara nápadně připomínající asijské citery jako čínský gučeng, japonské koto nebo korejský gajag'm, na něž se hraje glizandovým (posuvným) způsobem nebo se tóny zvyšují promačkáváním strun. Původce steel kytary sice tvrdí, že ji objevil náhodou u staré španělky, ale já mu moc nevěřím, protože v té době již na ostrovech bylo množství Číňanů a Japonců, kteří jistě měli sebou své nástroje. Na podobných základech vzniklo také dobro. Tyto nástroje pak byly oporou pro "tahavé" melodie country a blues. Přes jazzové bigbandy pak vznikla pop-music, jak ji známe. El. kytara pak umožňovala tažení tónů ne sice v takovém rozpětí, zato však v naprosto vnímatelné osobní technice. Tak přišla na svět rocková hudba. 

V korejských jménech jsem zmínil hráčku na gajag'm Lunu Lee (Í Runa), která vedle tradiční asijské hudby hraje také úpravy vážné či filmové hudby, avšak proslavila se především Youtube cover-verzemi rockových hitů od 60' po dnešek. Všechny ty hvězdy el. kytary (B.B.King, Santana, Hendrix, Blackmore, Gilmoure, Knopfler, A.Young, Slash, Cobain....) by zřejmě byly její interpretací potěšeny. Takhle, něco tam občas škobrtne, ale to i "mistrům" samotným, když hrají naživo. Spíše je překvapením, že to vůbec na starověký nástroj zní, jak to zní.

Zde si poradila s AC/DC, Santanou a The White Stripes

Kolega v práci, co dříve pracovně hojně létal do Asie, říkal, že Korejky jsou ošklivé, že mají velké hlavy a křivé nohy. Asi na tom něco bude. Člověk musí úplně přepnout na jiný mód, pokud chce vnímat jejich krásu. (Těžko porovnávat kokršpaněla s foxteriérem, ale lze porovnávat teriéry mezi sebou a španěly mezi sebou). Luna by se dala "klasifikovat" jako hezčí Korejka.

V korejské a japonské větě je skoro všechno obráceně než v evropské. U evropských jazyků je nejobvyklejší řazení: podmět, přísudek (sloveso), předmět a další větné členy. V korejské větě je řazení: podmět, předmět, další větné členy... přísudek (sloveso) na konci věty podobně jako ve středověké češtině: "Já král ten a ten..blá blá.. ustanovuji". Korejština s japonštinou mají však ještě tzv. tématický člen (Topic marker), který se může přidat ke kterémukoli z větných členů a který zdůrazňuje, o čem je sdělení. Když napíši česky: "Já jsem to viděl", tak bez dalšího nevíte, jestli je sdělení, že jsem něco VIDĚL, nebo že JÁ to viděl. Tématický člen toto ošetří, leč v běžném hovoru se většinou nepoužívá, stejně tak jako ostatní členy pro podmět a předmět. Předmětný člen (odpovídá našemu 4. pádu) se použije většinou tehdy, když je věta dlouhá, předmět je daleko od slovesa, ve větě je mnoho podst. jmen a byl by zmatek větné členy intuitivně rozeznat.

?? ?? ???   Čon'n bap'l mokojó.   Já rýži jím.  (tuto plnou verzi obvykle "vyflusne" překladač)

? ? ???          Čo báb mokojó.          Já rýži jím. (bez členů)

? ???               Báb mokojó.               Rýži jím. (nevyjádřený podmět, obvyklý hovor)

? ????             Báb mokojó?              Dáme jídlo (rýži)?   (obvyklá otázka na oběd či svačinu)

Metro vjíždí do zastávky Samseong, někdo se probere a zeptá se  „Odisojó?“  Kde jsme?  Co je to za zastávku? V češtině by bylo v pořádku říct „Samseong“. V korejštině řeknete „Samseongiejó! (Samsoniejó) - Samseong (to) je! Odpovídat jedním slovem je projev drzosti a nezdvořilosti.  Odpovídá se tedy celou větou. Utvořit celou větu holou v korejštině však není těžké. Nevyjádřený podmět je zde ještě běžnější než v češtině. Mluvnické číslo se ve slovesech nerozlišuje.

Co je (to)?   ????    Mwojejó   (zní to spíš Bojejó) 

(slovoMul       končí souhláskou)    To je voda.    ????    Muriejó.     

(slovoHakkjo končí samohláskou)  To je škola.    ????    Hakkjojejó.

Různé tvary pro navázání na samohlásku nebo souhlásku jsou pravidlem pro celou korejštinu bez výjimky. Můžete samozřejmě říct „Toto je škola“ ??? ????  Igos‘n Hakkjojejó , avšak v odpovědi kontextově vyplývá, že je míněno „toto“, takže by to znělo strojeně. Sloveso „být“ tu není kvůli smyslu věty, ale právě kvůli zdvořilostnímu tvaru.

Jetohlekáva?   ?? ?????    Igokopijejó?   nebo jen   Kopijejó?

Ano.    (formálně)   ?.  Né.  (zní spíše jako „dé, thé“)    neformálně   ?.   Jé.

Ne.   ???    Anijo.     (neformálně) ??   Ani    

??????   Haksen* aniejó.     Nejsem (-ní, -jsi) student.    Proč se nepíše Anijejó?  Záporka „ne“ je totiž „an“. Ta se používá stejně jako v češtině jako předpona či předložka.

(??)  ???.   (G‘n‘n) parajó   (On) je rychlý.   (??) ? ???.  (G‘n‘n) anparajó.  (On) není rychlý. (Doslovně to v češtině moc nezní: (On) je nerychlý.)

  ????        Ča isojó.        Mám auto.

?? ???   Šigan isojó.        Mám čas.    

?? ???   Čingu isojó.       Mám přítele.    

v intimním vztahu:   přítel: ?? ?? namdzačingu   přítelkyně: ????  jódzačingu  

(doslova muž-přítel, žena-přítel) 

    ? ???       Ča opsojó.     Nemám auto.

?? ???   Šigan opsojó.     Nemám čas.

????         Isojó?          Máš (něco)?

????      Opsojó?      Nemáš (něco)?

Z příkladů lze vypozorovat, že bez podmětu nebo uvedeného kontextu člověk automaticky mluví v oznamovací větě o sobě a v otázce oslovuje druhého. Otázka musí být vyjádřena zvýšeným tónem na konci věty, obvykle mnohem výrazněji, než jsme zvyklí v češtině.

Ostatní slovesa  (přípona "DA" je základní forma vyjadřující rovněž neurčitek)

??  kada   jít, jet   posled. samohl. v kořeni  ?nebo ? , přidá se ??  ??   kajó   (?+ ?= ?)

??  mokta   jíst     pokud kořen nekončí na? nebo ? , přidá se ??    ???    mokojó

??  hada    dělat       (nepravidelnost)                   ???  =        ??     hwejó (spíše  „hejó“)

??  boda   vidět, sledovat    ? + ??  =      ??       bwajó (spíše  „bajó!)

Pár nejobvyklejších frází:

Hi                         Dobrý den,  Ahoj, doslova Buď zdráv     ?????  "anjohasejó"

Goodbye  (leaving)    Nashledanou (zůstaň zdráv)       ?????? "anjohikjesejó"

Goodbye  (staying)    Nashledanou (dojdi ve zdraví)  ?????? "anjohikasejó"

Thank you         Děkuji   (dík činím)                               ?????   "kamsahamnida"

I‘m sorry           Promiňte, Omlouvám se (za svůj čin)       ?????   "čosohamnida"

Excuse me       Promiňte, vy tam (k upoutání pozornosti)    ???          "čogijo"

Excuse me, wait a minute   Pardon (mohu projít)  ???? nebo ???? "čamkamaňo, čamšimaňo"

Please give me this    Prosím, (po)dejte mi toto.  ?????    "igočusejó"

How much?                Kolik (to dělá) .                    ????       "olmajejó"

It‘s tasty, delicious      Je to chutné, výborné.         ????       "mašisojó"

Kimchi is delicious      Kimči je dobré.  (obecně)    ?? ????  "kimči mašisojó"

This kimchi is delicious   To kimči je dobré.      ? ?? ????   "i kimči mašisojó"

That cake is not tasty.     Tamten dort není dobrý  (nedoporučuje se říkat)  ? ??? ????    "čo kei-k^ madopsojó"  ("s" na konci slabičného bloku, na které navazuje samohláska, se změnilo v hlásku "d")

Následuje Dong-dae-mun (Don*démun*) park:

V Asii bych nechtěl být elektrikářem. Totální metrix. Na druhou stranu aspoň nemusí rozkopávat silnice. 

Obrázek níže není smrsknutý na výšku, to postavičky jsou smrsknutě vysochané.

A jeden záběr z kláštera v Seoraksan parku  (Soraksan park): 

Co je za dveřmi? Jaká bude příští destinace? (Již jsem se z ní vrátil, takže je jistá).

--------------------------------------------------------------------------------

Poznámky:

Foto Samsung A7

Opět se omlouvám za případné chyby v pravopisu nebo v informacích. (Opravy lze napsat do diskuze).

Odkazy na gramatiku (stránky jsou však anglicky a křesťansky laděné):

https://www.verbix.com/webverbix/Korean/%EA%B0%80%EB%8B%A4.html

http://www.learnkoreanlp.com/2012/12/korean-language-pronouns-i-you.html