Návštěva Bergenu - 1. díl - město (fotoblog)

Mohu prohlásit, že do Norska bych se bez váhání přestěhoval, neboť jsem tam objevil absenci všeho toho, co nelibě snáším v zemi české.

Ovšem kdyby nepatřila k jedné z nejdražších na světě. Cesta tam je za pár peněz. Letecká společnost Norwegian byla asi čtyřikrát zákazníky vyhlášena nejlepší nízko-nákladovou společností na světě. Horší je to už s cenami na místě. Především, prakticky nepotřebujete žádnou hotovost, v Norsku je všechno na kartu a když chcete platit cash, koukají na vás, odkud jste to vlastně spadli.  Někde vás odmítnou nebo se vás zeptají, jakými bankovkami chcete platit. Téměř vše, co jsem směnil, jsem si přivezl zpět, pouze jednou jsem platil v potravinách hotově, protože jsem chtěl mít alespoň jednu jednokorunuvou minci (s rovnoramenným křížem a otvorem uprostřed). Například na záchod na autobusáku je přístup pouze na kartu. Doma na účtu jsem zjistil, že to byla asi nejdražší úleva svého druhu v mém životě -  100 Kč za vycikání. 

Sehnat pobyt přes Airbnb za 500 Kč na den bylo vcelku štěstíčkem. Půlka bytu byla sice v rekonstrukci (zřejmě proto tak nízká cena), ale jinak veškeré zázemí dostačující. Co nemám rád, jsou měkké postele, doma spím na futonu a zde jsem se bořil  jako princezna na hrášku. S paní bytnou jsem se ani neviděl, zrovna sama odjela na cesty a pobyt mi přislíbila s podmínkou, že si sám povleču. Klíč, který je zároveň i od venkovního vchodu, mi nechala v nejbližší obchodě u pokladní. Přemýšlím, jestli bych byl takové důvěry schopen.

V bytě dlouhodoběji pobýval ještě jakýsi Holanďan Gijs ("Chajs"), geolog pracující pro místní univerzitu právě navrátivší se z Grónska, který se do Norska přiženil, v Bergenu předtím několik let bydlel, ale protože Bergen má trefný přídomek "město deště", přestěhoval se kamsi poblíž k Oslu. Obvykle, když něco dlouhodobě plánuji, nakonec z toho sejde, proto má rozhodnutí jsou obvykle okamžitá. Blížilo se datum 7. září, jeden z duchovních svátků, který každý rok "slavím" a který je spojen s pojmem vnitřní čistoty (mě tolik potřebné). Nechtěl jsem zůstat v mém, rušivými vlivy naplněném, paneláckém příbytku, který mě svádí k mým náklonnostem ani mne nelákala zdejší vyschlá příroda (opravdu smutný pohled). Prostě mě náhle napadla myšlenka jet do Norska, koukl jsem na letenky a hned je objednal, neměl jsem čas toho více nastudovat, takže Gijs jako znalec místních poměrů i okolní přírody byl můj anděl strážný, který mě doporučil cesty i dopravu.

V Bergenu prší v průměru přes 200 dní v roce, takže jsem asi třikrát zmokl, což mi vzhledem několikaměsíční vyprahlosti České republiky vůbec nevadilo. Nebyly to žádné průtrže, takže naopak, užíval jsem si to, jakož i šťavnatou zeleň trávníků. Bergen, přestože leží zhruba o 1000 km severněji než ČR, má díky golfskému proudu mírná léta i zimy, takže teplota se moc neliší od té naší. Praha má stejný denní teplotní průměr a teplotní rekordy v obou směrech dokonce vyšší.

Z letiště jede nádherná dokonale klimatizovaná tramvaj (Bybanen), ve které máte téměř pocit, že jedete na magnetickém polštáři. Myšlenky na srovnání s libereckými smrdutými kostitřasy jsem zaháněl, abych si nekazil náladu. Automaty na lístky mají pěkný veliký a přehledný displej (větší než naše bankomaty), kde si navolíte jakékoli jízdné a vždy vám vypadne pouze aktivační kartička, kterou si v prostředku čipnete. Když vlezete do MHD prostředku v Liberci, naleznete 3 druhy bedýnek na odbavení, každou na jiném místě ve vozu, mnohde i tři druhy signalizačních tlačítek, z nichž funkční jsou jenom jedny (někdy červené, někdy modré, někdy zelené). České prase aby se v tom vyznalo, což potom to zahraniční. Ještě mě v bergenských autobusech zaujala šňůrka podél vrchní části oken, ze které ke každému sedadlu viselo táhlo pro signál k zastavení. Prostě každý cestující v celém vozu měl signál na dosah ruky, zřejmě proto, že Norové se velmi neradi navzájem obtěžují.

A to se mi na té zemi líbilo nejvíce. Kontakt se vytváří jen tam, kde někdo opravdu něco potřebuje, Norové vám většinou ani nehledí do očí, když vás míjejí a ani se neobtěžují zdravením, když vás neznají a to ani v přírodě. Prostě každý si jde svou cestou. Když už je ale požádáte o nějakou laskavost, jsou velmi ochotní a přišlo mi, že jim záleží na tom, jestli vám dávají správné informace. 

Vypadá to, že nejde o pýchu, nýbrž o jakousi směs přirozené ostýchavosti, zdrženlivosti a introverze, která je národní vlastností. Kompletní změna v chování nastává v pátek a sobotu večer (v pátek to vypadá hustěji), kdy se ulice zaplní a lidé jsou po vlivem alkoholu otevřenější, což jen potvrzuje tuto domněnku. Co mne vcelku udivilo, že při víkendové ranní procházce jsem nikde nenarazil na ostatky po včerejší pařbě.

Lidé  chodí oblečeni většinou v nevýrazném oblečení (extravagance se tu moc nepěstuje), často ve sportovním (jak já říkám "v neoprenu"), takže pánové, co mají rádi valchařky s pořádnými pevnými stehny, si tu přijdou na své :). Drobných a útlejších žínek je tu opravdu poskrovnu. Norské obličeje mají hranatější germánské rysy plus menší (prši)nosíky. Popsal bych to jako "mopslíkovitý" rys. Avšak krásné Norky jsou opravdu hodně krásné ...jako andílci. Když přemýšlím, jaký je nejzákladnější rozdíl mezi Germány a Slovany, od kterého se odvíjí všechno ostatní, tak mám zato, že je to schopnost kázně a sebekázně, schopnost dodržovat pravidla, aniž by se musela nějak vynucovat a zvlášť zdůvodňovat. Je možné, že i současní Norové mají jako dědictví po předchozích generacích žijících ve velmi tvrdých podmínkách hluboko v podvědomí stále zabudované uvědomění, že když budou prospívat celku, celek bude prospívat jim. Prostě onen rys prosté poctivosti mají kde okoukat. U jižnějších přírodou rozmazlenějších národů se spíše setkáme s názorem: "Vždyť jsou to všechno korupčíci, bych byl blbej, kdybych si taky něco neuzmul". Jenže to je cesta do pekel pro celou společnost. Proto se také v těchto na všech úrovních korupcí prosáklých státech vyskytuje tolik chudoby a tendence k migraci.

Ve zdejším krásném parku rozprostřeném na svahu pod univerzitou (foto níže) jsem si mohl sednout a tiše nerušen meditovat. Norové jsou většinou tišší a když zaslechnete hlasitější projevy, jde většinou o jižanské nebo americké turisty anebo o subsaharské přistěhovalce, kterých je tu vcelku velké procento.

Z párečku složeného z čistého původního subsahařana a čisté původní severské albíny jsem měl dojem přímo šachmatický. Fakt to působilo humorně. Co naplat, láska je láska a když se člověk zamiluje, všechno ostatní jde stranou. Problém je asi spíše v migraci přírodou nezamýšlené. Přirozená migrace je například, když se nějaký druh pomalu rozšiřuje nebo stahuje díky změně klimatických poměrů. Je vcelku dobře, že živobytí v této zemi je tak nákladné, neboť to má odrazující efekt na potenciální přistěhovalce hledající snadnou obživu respektive příživu. Zvýšením procenta jinak založených obyvatel se pak mění obecné standardy, jak to vidíme u jižnějších evropských zemí, což by v případě nádherné zdejší čistoty a umírněnosti byla opravdu velká škoda. Když je cizorodých jedinců pár, cítí nutnost a potřebu se přizpůsobit, se zvýšeným počtem pak roste pocit vlastní síly a s ním potřeba prosazovat své odlišnosti a z toho má přirozené obavy každý národ, který má zájem o poklidné soužití svých obyvatel a který si chce udržet svou identitu. Tomu se prostě nelze divit a nesouvisí to s rasismem nebo xenofobií. Ty se pouze mohou k tomuto základnímu postoji přidružit, více či méně se projevit podle aktuální situace a složení obyvatel, avšak nejsou základním problémem. Nějak si uvědomuji, že s tím nic nenadělám a nezbývá mi nic jiného než jít vtříc událostem a patrně nic nepokazím, když se budu snažit přidržet staré otřepané věty: Jednejte s druhými tak, jak byste chtěli, aby oni jednali s vámi. (Rozhodl jsem se, že se budu snažit v případných příštích článcích tohoto tématu vyvarovat).

Drobnost pro armádně založené pány. V turisticky nejfrektovanější části přístaviště si lze sáhnout na vojenskou korvetu třídy Skjold, která se vysokých rychlostech pohybuje na vzduchovém polštáři a která v době svého vzniku byla nejrychlejší lodí světa. Když jsem procházel kolem, zrovna zakotvila a z ní vyběhl nějaký důstojník a spěšně klusal kamsi do města. Možná se mu něco narodilo.

MAPY.CZ offline je výborným pomocníkem, mám staženou půlku Evropy, ale nějak jsem si zapomněl stáhnout Norsko, takže ubytování jsem hledal po paměti. Když jsem dorazil, bylo slunné počasí, takže jsem nehodlal marnit čas a ihned jsem vyrazil na nejbližší kopec Lovstakken?. 

Zespoda to vypadá, že vrchol je blízko, že tam budete za chvilku, jenže ono to opravdu jen vypadá a nadmořská výška je tu platí v plné hodnotě, neboť jdete od moře. O treku kolem Bergenu píši v druhém dílu. 

Na vrchol jsem nakonec nedorazil v obavě, že bych dolů šel za tmy. Tamní stezky mají svá specifika, o kterých se zmíním v druhém díle a rozhodně nepatřím mezi ty, co potřebují někam chvátat, jen aby vyplnily body svého plánu. V klídku jsem scházel v záři zapadajího slunce a zobal borůvky, což mi v září nepřišlo zrovna obvyklé.

Jeden den byl celý deštivý a ten jsem využil na procházku městem. Bloudil jsem malebnými uličkami, kolikrát sotva dva metry širokými. Architektura v Bergenu si drží styl i u moderních budov. Pár paskvilů tu najdete, ale většinou se vychází z geometrie severských budov a město působí dojmem, že v něm vládne jednotná idea. Prostě to není úplný Kocourkov, což je v dnešní době stále řidší jev. Některé moderní budovy, jako by byly v duchu Mondrianova malířského stylu.

Velmi sympatické mi bylo minimum amatérského či vandalského graffiti. Většinou se tu dá narazit na větší obrazy alespoň co se týče formy pocházející z talentované ruky. V liberci nyní operuje nějaký mamlas, co maluje jen písmena a ještě k tomu i při vší námaze nečitelná, takže se to nedá ani poeticky parodovat, jak se pokouším např. zde. Docela rád bych ho potkal a zeptal se ho, jestli umí také něco figurativního.

Jako milovníka okrasných zahrad mě zaujala precizní zahrada kolem historické univerzitní budovy, která je volně přístupná. V neděli ráno jsou bergenské ulice prázdné, takže jsem měl všechnu tu krásu jen pro sebe.

Vcelku je mínusem, že městská doprava není obsažena v Google maps. Veškeré spoje a informace o nich lze najít na stránkách Skyss, které obsahují EN verzi (volba je v zápatí a přeloženo je jen něco). Vyhledávač však nefunguje dle adresy, nýbrž musíte znát název zastávky, přičemž právě mapa centra je velice zjednodušená. Spíše jde o schéma. Dobrou zprávou je, že všechny zastávky jsou na Mapách.cz. 

Závěrem: Tak tady by se dalo žít.