Léčitel jako rozcestník na stezce života

Je tělesné zdraví pouze chemická rovnováha, kterou lze uměle udržovat medikamenty, nebo je mimo jiné rovněž odrazem procesů v podvědomí, které pro uzdravení nelze obejít?

Vnitřní život člověka připomíná burzovní křivku, což je v pořádku, pokud z dlouhodobého hlediska tato více či méně kostrbatá čára stoupá. Problém je, že na analýzu  jejího vývoje nemáme téměř žádné ekonomy. Klasičtí psychologové se většinou rozhodli brát v úvahu jako existující jen zcela určité parametry, takže mohou sestrojit jen krátkodobý interval, někdy velmi krátkodobý a ještě k tomu ve zcela inverzní podobě a vlastně se o to ani nesnaží, protože život je pro ně více méně náhoda. Na rukou lze spočítat množství léčitelů přehlížejících širší skutečnost a nezatížených rozptylkou vlastních chyb a ti ještě k tomu nevidí vše, takže vyhodnocení prakticky zůstává na člověku samém. Pokud ho ovšem vůbec někdy napadne podobná myšlenka. Dokud nám nic není a máme všeho dostatek, je život zábavná bezstarostná jízda, avšak právě ztráta zdraví (tělesného i duševního) je razantním zásahem do svobodomyslných představ o životě, otřesem probouzejícím z názorové lenosti, zastavením pro zamyšlení, že vše má své hranice a pravidla. Obecně člověk nechce slyšet, že si za spoustu věcí může sám, že tam, kam dojel, dojel z vlastní vůle.

Stává se, že po nějaké životní události chce slyšet, něco nebo dokonce mnoho si toho přečte, vyslechne a nestuduje, ale pro množství chyb není schopen toho nejjednoduššího - vyznat se ve hlasu svého nitra, svého svědomí (vím, o čem mluvím). Pak je dobré nějakého (opravdového) léčitele navštívit, alespoň zpočátku. Ten vám v zásadě nahlas řekne to, co už vám svědomí šeptalo, ale váš rozum si pro to vymýšlel alibi. Spínače pro náš stav jsou obvykle nepříjemné, přehlížené či vytěsňované záležitosti, jinak bychom se ani svého stavu nedostali a dostat se k nim, někdy znamená postupně odkrývat mnohovrstevnatou tlustou stěnu.

Člověk má rád vše pod rozumovou kontrolou, chce vědět vše dopředu a rozumově zvážit, zda má cenu po určité cestě jít, nejlépe dostat harmonogram úspěšného vývoje. Jenže ten nedostane ani v materiální sféře ve zcela přehlédnutelných záležitostech, natož zde. Lidský život má být plně prožit a člověk potřebuje získat oporu vlastními zkušenostmi, takže potřebuje pochopit nejbližší správný krok. Ten vytvoří nová rozcestí a nové možnosti, takže nemá smysl říkat více, protože by jen kombinoval a hloubal o neprožitém a minul by to nadcházející. Je však nanejvýš cenné vidět směr a cíl, i když zpočátku jen mlhavě, protože opakem tohoto konceptu je bloudění, které přináší opakované padání do jam, což přirozeně otravuje vůli a nakonec vede k rezignaci. Toto osvětlit je právě snahou skutečného duchovního léčitele. Důsledkem tohoto procesu má být pak plné převzetí zodpovědnosti za vše, co se člověku děje a rozvinutí samostatnosti v péči o své tělesné, duševní a duchovní zdraví, které jsou vnímány jako úzce propojené okruhy. Duchovní léčitel pak za dobrý výsledek své práce považuje člověka, který už jeho pomoc nepotřebuje a který má neviditelnou pomoc neustále při sobě. To samé se nedá říct o mnohém lékaři, který, jak pozoruji vývoj, si slovo pacient stále více zaměňuje za slovo klient (klidně bych toto pojmenování zavedl, protože v dnešním tržním přístupu k životu nepokrytecky vystihuje to pravé).

Z okruhu mé známosti mohu říct, že skuteční duchovní léčitelé jsou obvykle mnohostranně nadaní lidé, kteří, i kdyby zmizeli všichni nemocní, by se hravě a poctivě uživili jinou činností a patrně by byli od existenciálních problémů dále než nyní, kdyby tu ovšem nebylo ono vnitřní volání k pomoci a ke službě. Pokud byste však chtěli k takovému léčiteli jít a očekávali byste, že nad vámi zamává rukama, nabídne vám jen alternativní přírodní preparáty, aniž by vám nastavil zrcadlo vašeho nitra, tak k němu raději nechoďte. Jenom ho okradete o čas. Říci dělej přesně to či ono je program pro stroj, nikoli živá rada pro tématicky rozvětvenou a prokomponovanou entitu, kterou je lidská bytost. Léčitel může podle toho, co uvidí ve vás, poznat směr, kterým se ubíráte, protože zná  zákony provázanosti života (měl by) a poradit vám, kde je třeba přehodit výhybky, avšak rozhodnutí je vždy na vás a od něj se také odvíjí úspěšnost léčby.

Kdo všechno se může na naší léčbě podílet:

@ Materialistický lékař vidí člověka jako chemický shluk molekul, ve kterém lze všechno chemicky ošetřit. Že to funguje dost problematicky, je stále více patrné. Rozhodně se musely zhroutit počáteční idealizované představy o všemocnosti chemické medicíny.

@ Poradce životního stylu vám dle míry svého poznání může poradit cvičení a pomocné prostředky ke zlepšení kondice, ale většinou nedokáže řešit závažnější problémy.

@ Magnetizér pracuje s jistou "často popíranou" energií. Že všechno je vlnění, už snad dnes víme všichni. Že je tato oblast dokonale prozkoumána, o tom velice pochybuji. Magnetizér je schopen vitálním zářením svého těla (řekněme biofotony), doplňovat narušená místa ve věnci orgánového záření. Řekněme, že informace zdravého orgánu se přenáší na orgán nemocný. Tato informace se však udrží jen krátce, pokud se nezmění příliv informace z třetí strany - z nitra člověka, které obsahuje jeho postoje, názory, způsoby chování, ctnosti a nectnosti atd. a to je právě ten okruh, který se snaží člověku přiblížit a osvětlit duchovní léčitel.

@ Duchovní léčitel vidí trochu dál za fyzický zrak. Myšlenky a city chápe jako skutečné, tvarované jemnohmotné formy žijící i mimo lidské tělo, které se na základě rezonance sdružují podle druhů a vytváří tak kolem nás specifickou atmosféru, jdou i dále, utváří celé úrovně onoho světa a přesto zůstávají spojeny se svými původci a to zakotvením v duši, která má formu jemnohmotného těla paralelního s tělem pozemským. Celé to má mnoho odstupnění a vzájemně se prostupuje a ovlivňuje, celé je to také v neustálém vroucím pohybu odpovídajícímu neustálému lidskému prožívání. Vše však svazuje jednoduchá zákonitost a to že stejné váže se ke stejnému, okrajově jen k podobnému, vše padá či stoupá dle své tíže a vše působí zpětně a periodicky na své východisko. Výsledný obraz je ten, že venku je společný vesmír ze kterého vedou nitky do duše člověka z těch oblastí, které odpovídají formám v jeho nitru tvořící jeho osobní vesmír. Soubor těchto nitek lépe řečeno jeho hraniční pásmo je pak vnímáno jako aura a podobně jako vidíme kolem žárovky pouze světlý věnec v její blízkosti, přestože paprsky mohou letět nekonečně daleko, lze vnímat soubor těchto nitek i jejich intenzitu právě v blízkosti člověka. V této skutečnosti mají pramen nevědomé pocity anti- či sympatií, to že máme tendenci nevědomě přebírat návyky svého okolí nebo že nás v jednu chvíli napadají stejné myšlenky. Lze se také vědomě na nějakého člověka napojit, což je základem léčby na dálku, ale také základy toho, čemu se říkalo magie a mimo jiné v tom leží příčiny nevalných konců, utrpení či nechtěné profilace mediálně známých osobností, které nejsou dostatečně niterně silné a netvoří si samočinně ochranu cílevědomou aktivitou své vůle. (Těm také pomůže, když se stáhnou do ústraní a více méně se na ně zapomene). Tyto nitky jsou také zdrojem různých předtuch a nejvlastnějším základem intuice v pravém smyslu slova. Informace tu běží doslova jako po drátech. Fyzikální zákony hrubé hmoty a z nich odvozené technologie jsou obrazem zákonů ve sféře hmoty jemné, která tu historicky byla dříve a stojí i v základu hrubohmotných dějů. Obraz tkaniva také najdeme v uspořádání mikroskopického světa i v uspořádání hmoty ve vesmíru. Věda objevem tzv. temné energie prakticky stojí na prahu jemné hmoty, ale pravděpodobně nikdy nebude schopna v ní zkoumat, protože jí chybí stejnorodé nástroje. Musela by úplně změnit základní postoj a posunout teoretické obzory, k čemuž zřejmě nikdy nedojde.

Když tedy člověk chce, aby na něho něco nemělo vliv, musí to vypudit ze svého nitra. Vyhnání však nelze vykonat násilím, nýbrž tím, že se to nechá zakrnět a nakonec zcela odumřít pod vlivem jiného, obvykle opačného druhu. To předpokládá, že ono nežádoucí musí nejdřív rozpoznat jako takové a pak přesměrovat vůli jinam. Potom, když padne poslední spojující nitka, člověk obrazně může chodit v plamenech. Rozhodující vliv samozřejmě mají emoce, city, neboť v nich je obsažena živá síla, myšlenky sami o sobě jsou pak spíše zprostředkující či vymezující prázdné formy. Všechny nejrozličnější techniky v různých bestselerech životního stylu mají základ v této jednoduché ve své podstatě nepoznané zákonitosti.

Nyní jaké jsou podmínky duchovní léčby? První axiom: Dobro a zlo je dané od počátku věků. Co je dobré, je v souladu s původním řádem a je z dlouhodobého hlediska podporující. Vše dobré vytváří krásné zářivé formy, které jsou přirozeně a automaticky pomocí rezonance přitahovány k původu - ke Stvořiteli. Vše zlé je temné, vzniklo posunutím smyslu dobrého, tj. falešným použitím původně čistého pojmu, zauzlením původně přímých spojení, které nechaly vzniknout těžkým neprostupným formám, které jsou svojí nestejnorodostí odpuzovány od původního Zdroje. Přechýlení vykonal díky svobodné vůli člověk činností své rozumu nedbající svědomí. Mezi Světlem a temnem je mnoho odstupnění a není mezi nimi přesná dělící čára, avšak existuje přesná hranice, kam už může jen vše odpovídající původní čistotě - dobru, kam nevede jediná temnější nitka a kde tím pádem již neexistuje negativní podnět tj. pokušení.

Druhý axiom: Do člověka může vstoupit jen to, čemu řekl svým cítěním "ano", ať je to dobré nebo zlé. Každý se pro všechno musí rozhodnout sám, neexistují žádné zástupné oběti. Rozhodnutím vzniká nitka spojující se stejnorodým zdrojem a tím i částečná odpovědnost, za všechno, co provádějí ostatní, kteří jsou s tímto zdrojem spojeni, aniž by člověk sám musel něco fyzicky provést. Také jedině pod tlakem své vlastní vůle se něčeho může zbavit. Nikdo za něj temné nitky nepřestřihne, ani Bůh. Od Něj člověk může pouze načerpat sílu k tomu, aby to zvládl. Ono ani něco přestřihnout nestačí, musí se odstranit ložisko pro daný druh v člověku samém, jak bylo výše zmíněno.

Úkolem duchovního léčitele je tedy pomoci člověku nahlédnout na příčiny v něm samém a posunout ho na cestě za chápáním původního řádu věcí, tj. oněch zmíněných samočinných zákonů, aby si pak dokázal sám volit cesty životem bez utrpení.

Porovnat uvedené čtyři přístupy můžeme v malém přirovnání. Na stole máme obraz utvořený z kovových pilin. Pod stolem se objeví magnet, který zdeformuje část obrazu. Klasický lékař přesně zmapuje projev na stole, pak vezme náplast a dotyčné místo přelepí, zafixuje. Poradce životního stylu vám poradí činnosti, kterými se budete snažit postrkávat piliny do původního obrazu. Magnetizér pomocí svého magnetu na chvíli vyrovná síly a piliny na stole můžete na chvíli srovnat do původního obrazu. V uvedených případech se magnet pod stolem posune a vy můžete začít znovu. Nakonec duchovní léčitel vám pomůže poznat, že vůbec existuje nějaká odvrácená strana stolu, dále spatřit magnet a přiměřeně vám poradí, jak se ho zbavit. 

Ideální je, když všechny čtyři přístupy jsou zakotveny v jedné osobě. Klasického lékaře samozřejmě nelze podceňovat zvláště, když už jste dospěli do nějaké akutní život ohrožující fáze, kdy je třeba okamžitého hrubého zásahu. Neznamená to, že když je léčitelem lékař, že vás bude operovat, ale že díky pečlivému přehledu projevů získaného školní medicínou bude mít větší schopnost rozpoznat, co není v jeho kompetenci a nestane se, když to přeženu, že vám bude rozmlouvat zánět slepého střeva, což se může stát nezkušenému senzibilovi, který sice správně cítí, že v daném místě máte energetickou "šmouhu", ale už netuší, nakolik závažný proces je s touto šmouhou spojený.

Duchovní léčitel může také přikládat ruce, avšak od zmíněného magnetizéra tu jde více o přenos jemnějších energií pro duši, tj. zmíněných nitek různých ctností, což předpokládá, že sám musí být natolik čistý, aby mohl být prostředníkem. Touha pomáhat zde nestačí, vysoké morální hodnoty musí být zde skutečné. Pokud uvidíte "léčitele" kouřit, rovnou se otočte na podpatku. Kouření je evidentní známka snížené vůle k sebeovládání a těžko u takového člověka předpokládat dodržování životosprávy i duševní sebekázně nutné k tomu být prostředníkem léčivých sil. Léčitel také zná svou cenu, která je přiměřená nákladům v dané době. Ten kdo vás chce natáhnou se slovy, že používá speciální to či ono, je šarlatán. To samé ten, co léčí na oko zadarmo, pak mrká na skříňku na dobrovolný dar a takto odbaví denně zástupy. Ano, podvodníků je spousta a člověk musí být trochu moudrý, aby si do života přitáhl moudrého léčitele. Ten zákon rezonance nelze obejít. Tak nějak lze obecně říct: Narazíš-li na blbce, znamená to, že asi trochu jsi sám blbec a měl bys zkušeností zmoudřet. Zavrhnout po jedné špatné zkušenosti vše ostatní rovněž není moudré.

To je vše. Dále jako apendix článku bych pro ty, které téma hlouběji zajímá, zmínil pár bodů odvozených z mých reakcí ve zdejších diskuzích. Byl bych velmi nerad, aby článek byl chápán jako házení špíny či podkopávání vážnosti medicíny. Je naprosto nedostižná a nenahraditelná v oblasti akutních případů a nakažlivých chorob. Je dost možné, že kdyby neexistoval penicilin, pravděpodobně bych nepřežil dětství, (na druhou stranu se mi třeba stalo, že kdybych neprotestoval a nezmínil hru na housle, tak by mi pan doktor bez okolků odňal článek palce se zdůvodněním, že se to takto bude rychleji hojit a nebudu dlouho na nemocenské. Opravdu to nepřikrašluji a vratiprst v plné funkci se mi teď náramně hodí). Samozřejmě je třeba si práce lékařů vážit, jako každé jiné smysluplné práce a lze mít i pochopení pro to, že za oběť tvrdého studia očekávají přiměřenou protihodnotu. Také lze chápat, že každý máme jinak rozvinutý potenciál chápat duchovnost, tak jako každý máme  jiný potenciál např. chápat hudbu, a že daným lidem toho moc nezbývá než reagovat, jak reagují, avšak na druhou stranu proč by si měl člověk pro toto pochopení nechat vše zbaběle líbit. Článek je míněn jako přirozená obranná reakce vůči názorovým proudům, které nepřipouští jiné pohledy na věc nebo se nechají zcela ovládat ekonomickou stránkou věci či statutem ve společnosti. 

---------- Apendix ------------

Proč jsou léčitelé trnem v oku. Peníze.

Kolik je léčitelů a kolik lékařů. Současné lékařství, které z hlediska celostní medicíny záplatuje pouze poslední projevy v řetězu k nemoci vedoucích událostí, má na tahání peněz z lidí vytvořený dokonalý světonázorově posvěcený systém. (Pomni, jak velké procento návštěv u lékaře probíhá formou: diagnóza - přiděl léků, aniž by se člověk o sobě něco dozvěděl.) Budiž, kdokoli chce polykat chemii, která ho možná momentálně oddělí od nepříjemností, zato z dlouhodobého hlediska ho rozhodí ještě víc (říká se tomu vedlejší účinky) a už vůbec neřeší pozadí nemoci, prosím, je to jeho věc, ale rozhodně by měla být člověku ponechána možnost volby. Nebo žijeme stále v době, kdy něco nefunguje jen proto, že to světonázorově nesmí fungovat? Obava plyne spíše z rozšíření tohoto přístupu s následkem úbytku zákazníků pro farmaceutický průmysl (tím i nezanedbatelné daně státu) a jejich dealery - lékaře. Současný systém je však natolik upevněn, že si stále větší část lékařů klidně může dovolit odhodit masku „služebníků“ a přetváří se v jakousi kastu opravářů pomocí náhradních dílů. Je samozřejmě mnoho nemocí, které se bez podpory chemie neobejdou, jenže kolik lidí dnes na každý prd vyfasuje brufen aj.. Mnohý také nemůže léčitele snést, aniž by měl s nimi osobní zkušenost, čistě jen proto, že narušují jejich zatuchlý materialistický přístup, ve kterém toho může mnoho napřemýšlet, ale ani jednou se duševně skutečně pohnout.

Léčitel má dar od Boha, proto by měl poskytovat své služby zadarmo

Ano, tento člověk se od rána do večera vedle pacientů (chcete-li klientů) věnuje třeba přípravě bylinných směsí nebo jiných preparátů, neustále se musí učit a být bdělý a prakticky tomu obětuje život, pak má rodinu atd. a to se má jako každé ráno chodit pást? Je to talent jako každý jiný a za věnovaný čas musíte zaplatit například finančnímu poradci a nikdo tu neřeší, že jste pak přišli na buben a že takových a podobných obětí tu lítá po světě mnohem víc než obětí léčitelů či jasnovidců.

Placebo efekt

Je zajímavé, že lékaři se na toto sousloví rádi odvolávají jako na kouzelnou formulku, která všechno přebije, přitom neexistuje žádný konkrétní (exaktní chemický) popis, který by přesně tento proces vysvětloval. Zápisy případů spontánní remise, kdy pacient něco dostával, jen aby si alespoň myslel, že je léčen, přece nejsou důkazem, jen svědčí o bezmocnosti lékaře. Žádný placebo efekt neexistuje. Víra pojatá jako bezhlavý nápor vůle žádné účinky nemá, to si může vyzkoušet každý. Můžete si přát, jak hodně chcete a nic, pokud se nevřadíte do zákonitosti uzdravujícího procesu, který zohledňuje souvztažnost mezi vnitřními postoji, duševními procesy a tělesnými projevy. (Lékaře však ani nenapadne se pacienta ptát na změny pohnutek, protože byl vyškolen chápat tělesný aparát jako sice velmi složitý, ale samostatný stroj). Nemoc tlačí na člověka přehodnotit svůj život a většinou tak dochází k podvědomé úpravě postojů k životním tématům a tím i k sepnutí léčivého procesu. Pak už je v závislosti na druhu nemoci více či méně důležité, jaká terapie se zvolí k uvedení poškozeného těla zpět do rovnováhy a k trvalému uzdravení může dojít za asistence jak lékaře tak léčitele (pokud je tento proces vratný). Proto se stává, že se k údivu lékařů náhle zotaví i „odsouzenci k smrti“ anebo jiní celý život střídají různé terapie odborné i neodborné a nic. Dobrý léčitel toto ví a směřuje pacienta ke vnitřní změně a nikdy neslibuje zázraky. 

Jasnovidci

Jasnovidci či jasnoslyšci apod. (léčitelé či nikoliv, kteří evidentně nejsou podvodní podnikatelé na lidské blbosti) používají ve článku zmíněné pro materialistu těžko pochopitelné "tkanivo". Mluvím o lidech, u nichž je prakticky nemožné, aby během několikaminutové známosti nebo dokonce na dálku bez ptaní ze zákazníka vydolovali zcela specifické informace, které nelze odvodit zužováním tematického okruhu  z reakcí zákazníka na zcela určité podněty a které zkušený psycholog z člověka vydoluje až po několika hodinových sezeních pomocí série cíleně kladených otázek anebo co se týče těla jsou z medicínského hlediska zjistitelné pouze chemickou analýzou. Část těchto lidí může používat různé pomůcky jako karty apod., které v konečném důsledku nepotřebují a slouží jen jako odrazový můstek, jakýsi spínač pro tříbení intuice, pro napojení se na tkanivo. Pokud se těchto pomůcek časem nejsou schopni vzdát, nemají dostatek talentu a měli by se raději této činnosti vzdát, protože spíše škodí, neboť v mnoha věcech své „oběti“ (lidé již tak se sníženou vůlí, jinak by se nechodili dotazovat často na úplné malichernosti) okrádají o nutnost jejich vlastního rozhodnutí. Avšak právě vady v charakteru jim budou bránit se od tohoto odloučit.

Léčitelé obvykle tyto pomůcky nikdy nepoužívali, neboť ke své schopnosti přišli bez cvičení v reakci na čistou a v čin proměněnou pohnutku pomáhat. Úroveň napojení může být velmi různá co do kvality a tematického okruhu. (Jak nebetyčné rozdíly v tomto mohou být, nezasvěcení netuší a v nevědomosti vše házejí do jednoho pytle). Při diagnóze na dálku může NAPŘÍKLAD spolupracovat zemřelý lékař, který je svým vlastní osudovým tkanivem (tím, co zasel) vázán k Zemi a takto vyrovnává svá pochybení (není míněno špatně provedené lékařské zákroky). Ten může vidět u pacienta orgánové změny z hrubohmotného hlediska ještě ve zcela latentní fázi, neboť jeho vidění je „frekvenčně“ stejnorodé s pacientovým jemnohmotným tělem. Informaci pak předá dejme tomu jasnoslyšnému léčiteli popisnou formou. (Slyšené není ve formě zvukových vln, nýbrž odraz sluchového mozkového centra na přijatou informaci). Taková zpráva může být podobná lékařské zprávě a lékař ji může později vyšetřením potvrdit. Nic se však nedozvíme o pozadí nemoci. Duchovní léčitel je schopen přehlížet část osudového tkaniva a vidí spojitosti mezi tím, jak se nyní člověku daří a tím, co tomu předcházelo ve spletitosti cítění, myšlení a konání, což jsou v zásadě samostatná avšak vzájemně propojená tkaniva.

Lze předpovídat budoucnost

Přesnou budoucnost nezná nikdo, ta se každým momentem utváří pomocí svobodné vůle každého jednotlivce, takže lze spatřit jen pravděpodobnost, pokud zůstane stejné směřování (vlákna jsou napnuta určitým směrem). Pokud má například někdo hluboce zarytý sklon nebo v daném směru silně vyhraněnou vůli, je pravděpodobnější, že přijatý obraz budoucnosti se bude v čase naplnění krýt s realitou. Avšak nějaké rozhodnutí třeba již hodinu po věštbě může zcela přeorganizovat osudová vlákna. Rozhodnutí v zásadě činíme každý zlomek své vteřiny a člověk nějakou věštbou může buď zlehkomyslnět nebo dostat strach, což naruší přirozený děj událostí. Jasnovidci často sami o tomto neví. Je to jako používat techniku, ale neznat její princip. Míra znalosti či fušerství nebo specializace na určitý okruh je zde stejně odstupněná jako v každém jiném oboru. Pokud by chtěli skutečně pomáhat, nebudou člověku říkat, co se "stane", nýbrž naznačí téma, ve kterém je třeba se zlepšit, aby se kýžené mohlo vůbec udát. Leč za takové rady lidé zrovna ochotně neplatí. To samé platí pro astrology. Hvězdná záření pouze v rytmech otevírají životní témata, jsou to jakési spínače dob, kdy se oživí určitá vlákna, z čehož plyne, že v dané době přichází jen to, co člověk zasel a zapůsobí to na něj do té míry, jak se k věci právě staví, ať je to dobré či zlé. Tzv. karma neznamená nutnost tupé odevzdanosti navracející se minulosti poskytující tak výmluvu na kde co, nýbrž říká "jaký jsi člověče", s čím vším jsi stále spojen. Pokud člověče v úsilí stoupáš, kruhy se uzavírají pod tebou a jinak bolestivé účinky se rozuzlí jen symbolicky. Všechno je to živoucí dění, které nelze nacpat do představ Laplaceho deterministického stroje nebo představ totálního fatalismu, ve kterém za všechno může Bůh. 

Tkanivo

Podobně jako v infinitezimální matematice ve službách fyziky se používá pro miniaturní, k nule aproximující rozměry pojem „elementární“ složka (dx), tak zde pojem „nitka“ lze chápat jako „elementární“ spojovací článek v osudovém tkaní, který si stejně jako v matematice musíme pro potřeby naší představivosti náležitě zvětšit. Toto tkaní lze rovněž chápat duálně v závislosti na pohledu, tedy jako záření nebo jako pevné formy složené z částic a je samozřejmě nezachytitelné hmotnými prostředky, je tzv. jemnohmotné oproti pojmu hrubohmotné, které zahrnuje vše, čím se zabývá fyzika obzvlášť kvantová fyzika a je omezeno rychlostí světla.  Receptor svou citlivostí vždy musí odpovídat rozsahu velikostí snímaného a jediným stejnorodým receptorem tohoto tkaní v jeho projevech je naše vlastní duše – jemnohmotné tělo. Měřit se pak dají pouze druhotně projevy do hrubohmotnosti, jenom že bez znalosti rozsáhlosti možností jemnohmotných příčin, je toto počínání a vydávání posudků z něj plynoucí mávání cepem již na obě oči slepého Jana Žižky z Trocnova. To platí jak pro různé ezoterické nadšence mlhavě tušících propojenost pojmů, tak pro sysifovské ochránce lidstva před duchovními blouznivci a podvodníky.

Zkoušky a předváděčky

Podobné pokusy jako roztáčení vrtule nebo hádání nějakého uzavřeného předmětu patří k duchovní akrobacii a jsou stejně bezúčelné jako cirkusové výkony. Síly z jemnějších úrovní vám žádné představení dělat nebudou a je jim jedno, jestli na ně věříte nebo ne, fungují zcela bezprostředně a přirozeně v nevynucených situacích dány ke zcela určité pomoci. To si páni posuzovatelé vůbec neuvědomují a ani nemohou, protože jim pro to chybí výhled a často to neví ani ti, kteří tyto síly používají a pak se sami diví, jak to že to selhalo, když to jinak pokaždé funguje. Každý ví, jak vynucené soustředění může narušit třeba jen intuitivní chytání míče. Například klavírista se na dohlížený umělý výkon připravuje několik hodin denně a moc dobře ví, co dělá s jeho psychikou tréma. Většina léčitelů potřebuje ke svému napojení určitou míru komorního prostředí a také ví, jak toto spojení může rušit určitý typ lidí, co se týče osobního vyzařování. „A teď, když jsme přišli my, tak to najednou nefunguje“. A ono to tak vskutku je. V porovnání s většinovým šedým člověkem jde o lidi se silnou vůlí, kteří mohou mít velmi dobré intelektuální schopnosti, několik titulů a dobré výsledky ve své specializaci, kteří si však kolem sebe nosí auru neproniknutelné duchovní tuposti vyživenou jejich postojem. Je to zcela zákonitý děj, uvážíme-li, že naše osobní vyzařování je tvořeno našimi myšlenkami a city. Jemnohmotné děje při takovýchto setkáních se často podobají scénám z klasických pohádek.

Většinou se však přihlásí nezkušení nebo spíše na své schopnosti domýšlející se lidé, které přilákala nečistá vidina odměny a pak nakonec opravdu hádají, což pak procentuálně nemůže dopadnout jinak než podle „normálního rozdělení“. Kromě toho, pokud test dopadne dobře, opakuje se za stížených podmínek a to tak dlouho, dokud nedojde k selhání. Případ pak poslouží k názorové propagandě. Prostě kdo nechce, neuvěří, kromě toho cokoli dostat nebo čehokoli dosáhnout může člověk, až když to aktivně chce nebo to skutečně hledá. Ti kteří mají skutečné schopnosti, jsou si všech těchto faktorů vědomi a nikdy dělat kašpara na žádné předváděčky nepůjdou. Také nepotřebují nikomu nic dokazovat, obvykle si sami prošli fázemi pochybností, údivem, že to funguje a až opakované zkušenosti jim potvrdili, že nejde o iluzi a nakonec zjistili, že kvalita schopnosti se odvíjí od nepředstírané vnitřní morálky. 

Trocha o Stvoření

Zmíněné tkaní má samozřejmě své pole působnosti, které lze nazvat Stvořením rozděleným do mnoha úrovní či sfér. Toto tkaní je oproti církevním představám „samolibého“ Boha zcela samočinné, automatické, probíhající podle zmíněných jednoduchých zákonů (rezonance, gravitace, zpětná vazba), podle nichž si každý utváří osud sám a podílí se na tom, jak bude vypadat úroveň, ve které se právě nachází. Tyto zákony byly skrze různé „povolané či proroky“ v různých národech vysvětlovány lidem po staletí pomocí různých podobenství, protože na jinou formu sdělení zatím nedozráli. Pojmy v nich obsažené byly však následně vypočítavými pozemskými „služebníky Božími“ posunuty a zkřiveny. Každý, komu před duševním zrakem ožijí původní zákony, uvidí, že stará učení mluví stále o tom samém a dokáže v nich také rozlišit rady pro daný okruh lidí a danou dobu a situaci od vysvětlení všeobsáhlých nadčasových zákonitostí. Právě nepochopení a záměna těchto informací je zdrojem upjatosti nebo fanatismu různých náboženských skupin. Dům Boží – Stvoření má mnoho pater – úrovní (Hrubohmotnost je patrem nejnižším, lépe řečeno od Boha nejvzdálenějším), Bůh sám stojí mimo své dílo, pro lepší představu lez Boha chápat jako „Světlo“ a dílo stvoření jako projev jeho vyzařování, které podobno části Jeho „pláště“ je od něho odvislé a na Jeho „výživě“ závislé. Tkaní zákonů které Bůh do stvoření vložil je stejné a neporušitelné ve všech jeho částech a podle nich také ve stvoření probíhá vývoj. Evoluce v hrubohmotné úrovni není bezhlavé tápání a zkoušení na cestě "někam", nýbrž zcela cílený proces vedoucí k vzorovým dokonalejším formám zároveň poskytující vývoj různým vtělujícím se bytostem. Vývoj neprobíhá pouze "horizontálně" v materiální úrovni, nýbrž i "vertikálně" mezi úrovněmi stvoření. Pokud někdy dojde k Božímu zásahu, tak vždy v rámci těchto zákonů. Tzv. zázrak je přirozený děj probíhající podle neporušitelné kauzality dějů, který se však pod tlakem vyšší síly děje neobyčejně rychle. Rovněž pro příchod na Zemi nelze obejít akt plození. Neposkvrněné početí je početí s naprosto čistými pohnutkami plynoucí z vroucí duševní lásky, které daleko přesahují smyslné pudy. Opakem toho je přednostní ukojení čistě tělesných pudů. Akt tak z jemnohmotného hlediska vypadá naprosto rozdílně a přináší své důsledky. Kromě toho nebyl dán pouze k rozmnožování, ale také k vroucí výměně duševních potenciálů mezi mužem a ženou, které v případě opravdové lásky mohou být jen podporující a povznášející. Celibát je (možná v dobré víře) církví vynalezený nesmysl, který je semeništěm různých úchylek. Například homosexuálové z hlediska reinkarnace mohou být MIMO JINÉ kdysi "bratří", kteří se pro své jednání tenkrát za zcela určitých podmínek rozhodli a svůj sklon si pak do dalšího života přinesli a rozhodně tedy nejsou nevinnou obětí přírody. Bůh vložil polaritu do Stvoření jako pohyb a vývoj podmiňující impulz a každá snaha jí potlačit či "opravit" je nepřirozená a tím i proti Boží vůli.

Poselství

Tzv. osudové tkaní je zde zmíněno opravdu jen letmo a jako všechno kusé může vytvořit zcela jiný obraz než který je zamýšlen. Kdo tedy podvědomě touží si vyjasnit všechny dosud pouze mlhavě tušené skryté souvislosti života, není příliš zatížen názorovými předsudky doby, nespokojí se jen s hezkými slovy a má rád přísnou logiku, která nemilosrdně osvětluje sporné pojmy tradičních pojetí a přerovnává je do jejich původní čisté podoby, takže vše do sebe přirozeně zapadá a zároveň je v souladu s osobními prožitky i s děním kolem nás, tomu mohu vřele doporučit Abdrushinovu knihu Poselství Grálu- Ve Světle Pravdy napsanou nyní již téměř před sto lety. Dnes mohu říct, že obsah knihy absolutně nelze pochopit a tím i posoudit zběžným čtením. Kniha je psána zcela specifickým jazykem, který nemusí být každému příjemný, ale který je pro vyloženou látku nutný. Je to podobné jako v matematice, kdy pro pochopení skrytých funkcí je nutné nejdříve upravit jazyk, pomocí kterého je pak neznámý pojem vybudován. Vzhledem k tomu, že autor v knize vysvětluje dění v oblastech, o kterých člověk ani ve snu netušil, že existují, a které jsou přece úzce spojeny s jeho životem, musel nejdříve ze zmatku v pojmech, který vládne světem, vytříbit stavební kameny, ze kterých pak vystavěl obraz celistvého dění. To se postupně děje opakovaných čtením, lépe řečeno snahou pochopit, kdy postupně odpadávají povrchní, dosavadním životem bezmyšlenkovitě zděděné pojmy, obzor se tak nevídaným způsobem rozšiřuje a vidění zprůzračňuje. Největším překvapením je však fakt, že pokud se člověk snaží do látky proniknout, dění okolo něj se uspořádává tak, aby si danou věc, kterou se zabývá, prožil, takže přijaté poznání nestojí jen na hliněných nohou suchých intelektuálních představ nebo fantaziích.

Právě fakt, že mnohý pojem si ujasní a mnohé zlo z jeho života zmizí, až když člověk na sobě zapracuje a čtené tak vnitřně skutečně zpracuje, mluví o tom, že jde o knihu živou, která se absolutně brání být pochopena pouze rozumem. Pro koho je tento způsob jediný správný, ten vždy zůstane stát před branou a o vnitřku se může jen domýšlet. Může pak vydávat pod různými hlavičkami „odborné“ posudky, avšak nakonec v něm zůstane jen ozvěna prázdnoty. 

------------------------------------------------------------------

PS: V životě jsem se setkal s pár léčiteli, za jejichž pomoc ve mne zůstává dík. Za všechny bych zmínil dva, jejichž terapii jsem vnímal nejcitelněji jak během procesu léčení tak v následujícím běhu života. ("Osobně" si myslím, že v mnohém nelze zaměnit identitu muže a ženy a skutečné niterné porozumění a otevření se je snazší u stejných pohlaví.)

MUDr Jan Palouček - momentálně jsem nenašel odkaz na osobní stránky, přidávám alespoň jeho přednášku ZDE

Mgr. Helena Veselá - stránky ZDE

Mé fotografické hrátky s vodou a kameny jsou přidány jako zpestření a rozdělení textové zdi. (Australský červeno-žlutý jaspis, krajinkový porcelanit, oranžový karneol, modrý apatit aj.)