Tajná řeč stromů

Recenze knihy rakouského lesníka a stavitele nehořlavých celodřevěných domů Erwina Thomy proložená fotkami z jarního výletu na Rašovku.

Erwin Thoma vyrůstal uprostřed alpské přírody v okolí Salzburgu a z lásky k lesu se stal lesníkem. Začínal v revírech pohádkově krásných údolí Karwendelu a jeho práce obnášela obvyklý to repertoár prací moderního lesnictví, především těžby dřeva dle školních postupů. Vše až do doby, kdy se u zákazníka poprvé setkal s požadavkem na měsíční dřevo. Sice o něm slyšel starší generaci mluvit, ale stejně jako jeho vrstevníci ho nabytím školních vědomostí vykázal do říše pověr.

Již první zkušenosti ho donutily k silnému zamyšlení. Například dřevo pokácené na jednom místě svezené do dvou hromad a uskladněné rovněž na jednom místě. První hromada byla pro zákazníka, který požadoval měsíční dřevo, druhá pro obvyklého zákazníka se dřevem káceným již po vhodné lunární fázi. Do druhé hromady se pustili kůrovci, první zůstala zcela netknuta. Dalším příkladem byla zkušenost s borovicí limbou, která přesto, že se nechala celé léto ležet venku, nezmodrala.

Později Erwin založil firmu na výrobu celodřevěných nehořlavých domů z měsíčního dřeva a své zkušenosti sepsal do knihy. Knihu doporučil jeden žák svému buddhistickému duchovnímu učiteli z Japonska. Kniha onoho učitele velice zaujala, neboť v Japonsku jsou nejstarší dřevěné domy na Zemi, chrámy vystavěné podle téže tradice a tyto chrámy nikdo nikdy nenatíral jakýmkoli mořidlem.

Pan Murakami zahalen pouze v roušce a v pantoflích se jednou objevil ve dveřích firmy, byl všude proveden a vše mu bylo vysvětleno, poté poděkoval za nečekanou otevřenost, zdůraznil nutnost ekologického bydlení a přislíbil Erwinovi podporu. Erwinovi na moment bylo líto, že promrhal celý den s podivnou partičkou, protože zrovna potřeboval sehnat zákazníky, ale nakonec byl potěšen. Zanedlouho ho na doporučení pana Murakamiho kontaktoval japonský vydavatel, Erwin s přednáškami procestoval Japonsko, podíval se do míst, kam se obvykle turisté nedostanou, například do komunit, kde lidé žijí prostě ve spojení s přírodou a vyrábí z jednoho kusu dřeva stoly, které se neprohnou, o čemž vám každý truhlář řekne, že je to nesmysl. Nakonec Erwin začal v Japonsku i domy stavět. (Vcelku dobrá odměna za nepředstíranou a nevypočítavou vstřícnost a zdvořilost.)

Kniha vyvolala rozporuplné ohlasy. Líbila se zkušeným starým řemeslníkům, nelíbila se samozřejmě zástupců dřevoprůmyslu. Jeden z pozdějších Erwinových přátel, majitel jedné z největších pil v zemi, se po letech Erwinovi přiznal, že ho tehdy považovali za vtipálka, ale když se lidé začali měsíčního dřeva dožadovat, najali si profesora, který vypracoval studii informující lidi, že žádné měsíční dřevo nepotřebují. Celá situace se začala vyvíjet špatně, až nakonec celému běsnění učinil přítrž prof Ernst Zürcher z Curyšské technické univerzity, který již léta studoval vliv měsíčních fází na organický život a který jako první dokázal vliv výsevních dnů.

Kniha TAJNÁ ŘEČ STROMŮ se v některých ohledech kryje s knihou Petera Wohllebena Tajemný život stromů uvedenou v předchozím článku, hlavně co se týče moderních vědeckých poznatků, avšak autorský rukopis je naprosto odlišný a rozhodně tyto dvě knihy nelze zaměnit.

V obou knihách je uvedený příklad promyšlené přírodní rovnováhy pozorovaný na chování Žiraf a palem. Jakmile žirafa začne ožírat nějakou palmu, palma ihned začne produkovat hořké látky, které žirafě nechutnají a zároveň vyšle signál do okolí, takže v určitém okruhu začnou produkovat hořčiny i nenapadené palmy. Žirafy to už znají, takže nepřejdou na vedlejší strom, ale rovnou se přesouvají o určitý kus dál. K tomu se přidává další poněkud zarážející poznatek, že rostliny jsou schopny přepsat svůj genetický kód podle vnějších podmínek. Proč potom palmy nezačnou produkovat hořčiny trvale? Prostě proto, že žirafy by se na ně zvykly a začaly by holit jeden strom za druhým od hlavy až patě.  V bezlistnatém stavu by pak palmy nepřežily horka, postupně by hynuly a s nimi zároveň potrava pro žirafy. Kdyby se vše vyvíjelo jen na základě nahodilosti a okamžité reakce, jistě by palmy tento proces spustily. Na dřevo vcelku prozíravé jednání, není liž pravda?

V obou knihách najdeme podobný náhled na les jako na komunitu individualit, které spolu spolupracují. Za ideální formu lesa je považován smíšený les a to i když zcela pomineme estetické hledisko. Každý strom má jiné schopnosti, stejně jako lidé ve společnosti. Duby mají hluboké kůlovité kořeny a působí jako kotvy, smrky umí svými mělkými, ale širokými kořeny plavat v měkké půdě, olše jsou vodní pumpy, které dokáží vysušit močál a společně s břízami patří k pionýrům šířícího se lesa. Každý kus krajiny na tomto světě včetně půdy je zcela jedinečný a úkolem lesníka je tuto jedinečnost pochopit a podporovat.

Když vedle sebe stojí dub, buk a smrk, každý svými kořeny sahá do jiného podzemního patra a nebere živiny tomu druhému. Smrk je samozřejmě určen pro chladnější místa a pokud není v teplejším pásmu chráněn například bukem, stává se slabým a zranitelným. Smrková monokultura v teplém pásmu je pak výzvou pro kůrovce, který se jinak ve zdravém harmonickém lese nepřemnožuje a odstraňuje pouze slabé a nemocné jedince.

Jestliže kniha Petera Wohllebena je vhodnější pro intelektuály, jejichž založení podrážděně reaguje na jakoukoli spirituální tématiku, kterou tito lidé prostě nejsou schopni zpracovat a možná proto (alespoň mě se tak jeví) se jí autor velmi pečlivě vyhýbá, pak naproti tomu Erwin Thoma i přes své tituly Ing a Dr si ponechal dětské, tj. čistě a prostě vnímající srdce, a ve své knize také nechá své srdce bez okolků vyprávět. Proto také uvádí i své bezděčné zkušenosti s vlivy dřeva na duševní život a to ve všech formách (stromy, výrobky, vůně, hořící dřevo).

Za zmínku stojí pokus s několika na zakázku vyrobenými židlemi jednoduchého tvaru, každá z jiného druhu dřeva. Židle byly postaveny v návštěvní místnosti do kruhu a ponechány návštěvám k výběru. Spolu s kolegy pak Erwin s podivem pozoroval, že zcela určité typy lidí si podvědomě vybírají zcela určité dřevo, takže lez hovořit o smrkových lidech, bukových lidech atd.

Knihu jsem ještě nedočetl a již píši recenzi. Co mohu říci, že mi sedí více, než Tajný život stromů, snad pro svou prostotu a přímočarost. Co padne jednomu, nemusí padnou druhému, a tak to má být. Tolik o knize.

 Nejsem dítě štěstěny a většina věcí se mi v životě po..... Co mi ale většinou přeje, je počasí na výlety. Výlet na Rašovku doporučuji. Na to jak je terén snadný, má nádherné exponované výhledy. Z jednoho místa vidíte Jizerky, Krkonoše, Český ráj a České středohoří a přitom se procházíte po nádherné prostorné louce.

Obvykle když nemusím, nechodím po turistických trasách, ale raději volím osamělá tichá zákoutí. Pro pěší turisty by mohla být zajímavá modrá trasa ZDE (zobrazení tras klik vpravo nahoře). No, tichá zákoutí, když tedy zrovna kolem nejezdí *** motorkáři.

*** znamená jakýkoli dehonestující přívlastek.

TAJNÁ ŘEČ STROMŮ