Účinky transcendentální meditace na amerických školách

Píše se rok 2006, nacházíme se ve Visitacion Valley middel school v San Franciscu. Na školním dvoře se našla tři zavražděná těla studentů. V okolí školy bylo tento rok zaznamenáno 38 vražd.

Distribuce drog a násilí gangů je na děním pořádku, studenti žijí v trvalé úzkosti a stresu, každodenně se ve škole řeší rvačky a násilí, přesně jak to známe ze sociálně nepřikrášlených amerických filmů z "různobarevného" prostředí často připomínajícího spíše smetiště než město.

Při zoufalém hledání řešení, jak studentům pomoci s jejich vypjatou emocionalitou, byl v roce 2007 ve škole zaveden program s názvem "Čas klidu", který byl maskovacím názvem pro praktikování Transcendentální Meditace (TM). Učitelé včetně ředitele dávali programu velmi malou šanci na úspěch a nikdo v nejmenším netušil, jak velkou změnu něco tak jednoduchého může způsobit. Výsledky byly šokující. Již po měsíci byla u studentů patrná změna chování. Byli pozornější, pracovitější, celkově se zdáli být šťastnější, bylo snadnější je učit a počet rvaček dramaticky klesl. 

První rok programu  se projevil v následujících cifrách:

pokles dočasných vyloučení o 45%

denní docházka 98%

Postup na vyšší střední školu, který byl dříve výjimkou, se vyšplhal na 20%

Jak meditace na škole probíhá? Dvakrát denně na 15 minut si studenti hromadně sednou a po zazvonění zvonce zavřou oči. Případně si mohou odříkávat mantry - slova, která napomáhají zklidnění a prohloubení. Nikdo by nevěřil, že děti, které dříve nebyly schopni posedět minutu, zde bez hnutí vydrží sedět čtvrt hodiny. 

Každý může na sobě pozorovat, že ve stresu je jeho myšlení a konání méně efektivní (rozptyl pozornosti, okamžité zapomínání, opakování úkonů atd.) a že snaha překonat situaci pouze vůlí může vést ještě k horším výsledkům. Nyní jde o to, jak této bariéry zbavit.

Jedna možnost je chemická úprava - alkohol sice není úplně k zahození, ale vzhledem k vedlejším účinkům by tato možnost měla patřit mezi velmi nestandartní a pro zcela určité výjimečné situace. A u dětí samozřejmě nepřipadá v úvahu. (Drogy dáme stranou úplně). 

Druhou možností je zábava neboli rozptýlení. Sjíždění filmů a videoher, tělesná honitba zvaná sport nebo pospolná debata o ničem vás nechá na stres zapomenout, rozptýlí vás jak slovo říká tj. rozhází na všechny strany, což je pohyb explozivní svou podstatou destruktivní. V zásadě pak zjistíte, že jste si zase tak nepomohli, že musíte sbírat síly, abyste se opět na práci a povinnosti soustředili (šli do středu, jak slovo říká). 

Další možností je meditace případně modlitba (míněna vnitřní beze slov), obě používají tiché soustředění, tj. seřazení věcí kolem jádra (implozivní pohyb - podstata konstrukce). Při tiché meditaci se rozbouřené myšlenkové vody uklidní, vše vířící se usadí a vykrystalizuje, vrstvy vědomí a podvědomí se propojí, vznikne tak platforma pro jasné myšlení a cítění, pro nové nápady. Děj se podobá defragmentaci zamotaného softwaru počítače. Je také obvyklou zkušeností, že po skutečném vnitřním zklidnění (zvláště krátce poté) vám mysl pracuje překvapivě precizně a rychle podobně jako nová instalace operačního programu. Okamžitě si vzpomenete i na to, co se zdálo už ztraceno. Rovněž se vám mohou v mysli objevit obzory, o kterých jste neměli potuchy. Zpočátku jen záblesky, později živé obrazy a možná překvapíte sami sebe svými nápady. Fígl spočívá v tom, na chvíli úplně přestat "operovat". Nejde o to jen nemyslet na něco konkrétního, nesmíte svůj stav pozorovat, tedy být v hlavě, ale kdesi ve svém středu, tam někde za srdcem, jako když prožíváte krásnou hudbu a zapomenete na sebe. Přitom jste při plném vědomí nikoli tedy v jakémsi polospánku nebo stavu otupělosti.

Setkáváme se tu s jednoduchou cestou k neznámým, ale účinným zdrojům, přičemž zkušenost stojí nad rozumovým vysvětlením. Sám z vlastní zkušenosti mohu říct, že pokud se ráno věnuji alespoň chvíli tichému soustředění, celý den pak zvládám zcela jiným způsobem. Dříve tyto chvíle byly pro mě samozřejmostí, potom ve snaze více zapadnout do kolektivu jsem od některých dobrých návyků začal nevědomě upouštět a nakonec jsem zjistil, že jsem přijal slovník, typy reakcí i některé hodnoty svého okolí, následkem čehož začalo přibývat nepěkných duševních stavů, které se ani trochu nedají označit jako vnitřní klid nebo mír. Člověk vůbec má přirozený sklon, pokud o něco vědomě neusiluje, sklouznout do otáček šedé masy svého okolí. A právě chvíle tichého soustředění jsou zlomovými okamžiky na cestě k uvědomění a změně sebe sama a také nejjednodušším prostředkem k ujasnění si svých cílů, k posílení své vlastní osobnosti a to především té lepší stránky.

Je nanejvýš zajímavé, že po takovéto meditaci má člověk sklon jednal lépe, smířlivěji, méně sobecky atd. Scéna vypadá tak, jako bychom žili v nějakém skafandru obklopeni mořem světla či dobra a při tichém soustředění jsme pootevřely ventily. Člověk aktuálně plný závisti, nenávisti nebo dalších nepěkných stavů, bude mít samozřejmě s vnitřním zklidněním problém a pokud bude mít slabou vůli, techniku ihned zavrhne. A právě v těchto případech působí pomocně kolektiv jako v případě uvedené školy. Síla sjednocení je pozorovatelná kdekoli. Je to vlastně zákon rezonance. Slabého posílí, jinorodého strhne do stejného směru proudu, pokud si jedinec vyloženě za svým stavem nestojí. Informace o duševním stavu nezůstává pouze v hranicích těla, to začíná být zatím velmi nesměle patrné i z vědeckého výzkumu. Tento fakt (pro někoho spíše tedy zatím předpoklad) se podílí i na pociťovatelném geniu loci (duchu místa). Na principu sjednocení fungují davové psychózy či revoluční převraty. V lidech se v těchto případech vyvolává jednotné myšlenkové chtění se zcela určitým úmyslem. V zásadě není možný žádný hromadný pokrok bez určité jednoty vůle. Jde tedy ve své podstatě o neutrální nástroj, který se dá použít k dobrému i zlému.

Chtění citové nebo myšlenkové pak může být více či méně v souladu nebo v rozporu se zmíněným mořem dobra. Je přirozené, že člověk, který je s ním na jedné vlně, pociťuje bezděčnou radost a plnost, v opačném případě pociťuje izolaci a prázdnotu a původně přirozený stav radosti se snaží nahradit vnějšími prostředky. Tisíce forem dnešních zábav nejsou převážně nic jiného, než náhražkami radosti přirozeného souladu s původními hodnotami.

Co je důležité, aby se lidé k něčemu přidávali s co nejvyšším stupněm uvědomění, tj. s co největším vnitřním rozhledem, krátce aby byli všechno jiné než tupé ovce, které začnou křičet s prvním křiklounem, tleskat s prvním roztleskávačem atd. A opět tu máme vnitřní tiché soustředění, které napomáhá k zralé úvaze, ale i čistému nadšení, pokud něco rozeznáme jako hodnotné. Samozřejmě zkušenosti samotné nelze nahradit, zato navodit stav k jejich efektivnějšímu a moudřejšímu zpracování.

TM usiluje o neutrální stav bez myšlenkového chtění, pouze o akt otevření se. Obrazně člověk stojí u brány a nechá na sebe působit vše, co je za branou. Proto je lépe meditovat na "čistých" místech. U modlitby přidává citové chtění, vytyčuje směr, možná i daleko za bránu, což mění účinky. Je pochopitelné, že člověku, který si předsevzal, že bude brát v potaz jen vnější signály svých (omezených) pěti smyslů (případně o něco vylepšených přístroji), to zní přinejmenším pohádkově.

Nicméně, přehlédneme-li historii, je téměř nepochopitelné sebevědomé vystupování psychiatrie vždy aktuálně si osobující právo na pravdu podobně jako nějací náboženští sektáři. A jak už to tak bývá, když účinky až příliš bijí do očí, z popíračů se rychle stávají propagátoři, pouze s tím, že opět vše upraví svému předsouzenému tj. zvolenými prostředky ke zkoumání omezenému okruhu chápání. Takže i na TM se vrhli psychiatři a neurofyziologové, zkoumají, monitorují, skenováním zjišťují v zásadě jen to, co se ví, tj. že to funguje, ale jak to funguje, nám nepovědí. Hlavně neopomenou zdůraznit, že jde o starou techniku jógy, která není vázaná na žádnou víru, filosofii nebo životní styl. Poněkud zvláštní, když si uvědomíme, že tato technika, kterou po světě rozšířil Mahariši Maheš Jógi, pochází ze starých indických véd, jejichž obsah je od duchovního rozměru takřka neodmyslitelný.

Ale budiž díky za tyto výzkumy, neboť jsou štítem proti TT (tuplovaným tupcům), kteří jsou schopni popřít cokoli, aniž by se jakkoli namáhali si o tom alespoň něco bližšího zjistit. Pak jsou tu ještě ETT (extra tuplovaní tupci), u kterých je každá snaha marná, což by bylo v zásadě úplně jedno, kdyby se nevyskytovali ve vlivných funkcích.

Pomineme-li mé názory, se kterými přirozeně spousta lidí nebude souhlasit, zůstává nám tu fakt, že TM, podobně jako dříve popíraná hypnóza funguje. Hypnózu z důvodu přímého vlivu cizí vůle bez vědomí dotyčného můžeme považovat za méněcennou, ba přímo nebezpečnou, naproti tomu TM nechává jedince, aby si ke svému vnitřnímu já došel sám. Nabízí mu pouze prostředky. Kam až se každý dostane, záleží na každém, a hlavně, vše je jeho vlastní rozhodnutí a prožití.

Podíváme-li se na vývoj chování našich školáků, není přehlédnutelný vliv americké kultury. Přiznejme si to rovnou, děti jsou čím dál drzejší, neposlušnější a nevychovanější a je jen otázkou času, kdy zlynčují nějakého učitele. Nestálo by za to vyzkoušet i u nás podobné experimenty? Nebo musíme od Ameriky kopírovat jenom to špatné? Asi dost naivní něco takového vsadit do postkomunistických postojů a osnov, které se projevují jednostranným návalem neintegrovaných a neprožitých informací na šedou kůru předního mozku.

V každém případě pro Visitacion Valley middle school to bylo osudové rozhodnutí, které zcela změnilo celý její další život, další školy se přidaly a stále přidávají. Ve Velké Británii se rozjíždí experiment ".B" ( Dot B mindfulness meditation programme) zahrnující 400 středních škol. 

Jedním z pozorovaných účinků je také rapidní zmenšení mezery ve výsledcích studentů z různého rasového a socio-ekonomického prostředí. Dle výzkumů si polepšili především afro-američtí studenti. Je pak nasnadě, že "černoušek" s vyšším vzděláním se rozhodně s menší pravděpodobností rozhodne pro dráhu zločince. Vedle snížení všeobecného strachu a agresivity má TM veliký vliv na zdravou sebedůvěru. Zdravá sebedůvěra neboli uvědomění cennosti vlastního já roste z pochopení svého skutečného potenciálu. Ten je často předsudky a postoji okolí pošlapán dříve, než se stačí probudit nebo systém samotný je jednostranně přizpůsobený jen pro určité typy. (Znáte to: "Všichni říkají, že jsem špatný, tak já tedy špatný budu"). 

Tiché soustředění vede k integritě částí osobnosti, propojuje různé okruhy vnímání a chápání, což se nakonec projeví jako rozvoj inteligence. Nemohla by toto být jedna z cest k řešení romské otázky, k pozvolnému rozvoji nové generace. To, že něco doposud nešlo, nemusí být důkazem, že to nejde, ale pouze znamením, že způsob a prostředky nebyly správné. Museli bychom ale opravdu chtít něco vyřešit. To ale pravděpodobně nechceme, protože si takto máme na koho ukazovat prstem, a pohled na odpad pod námi nám dává falešný pocit vlastní hodnoty a vůbec nám nevadí, že takto můžeme být cílem pohledů nad námi. Samolibé zdání přece stačí, nebo ne?

V každém případě jsem si jedním jist, jestli někdy lidé najdou společnou řeč a trvalá řešení těch mnoha problémů kolem nás, tak to povede jedině přes dobrovolnou úpravu našeho nitra. A je vcelku nadějí, že si to začíná stále více lidí uvědomovat. 

PS: Kdo by si připadal jako idiot sedět pár minut se zavřenýma očima a třeba i s dlaněmi vzhůru (i když ty nejsou potřeba), nechť si promyslí, jestli to není lepší, než se jako idiot celý život nervovat a vztekat, že věci okolo něj nejsou podle jeho vůle. 

Zdrojové články v EN: Vis Valley, Přehledy-Grafy (různé školy), Guardian,Huffington Post, Maharishi, The Quiet Time Program SFUSD (San Francisco Unified School District)