Příroda skutečně uzdravuje, napadlo by vás to?

Zamyšlení nad dvěma vědeckými pracemi zkoumající chůzi v přírodě a objevem biofotonů. Jako doprovod fotky z mých toulek kolem Liberce. 

Potřebujeme vědecká potvrzení obecně známých pravd? Stále více se jeví, že ano, neboť vše samozřejmé nebereme dostatečně vážně a v případě potřeby odsunujeme do říše pověr a lidových báchorek. Náš rozum byl vycvičen k brání v potaz pouze věcí potvrzených nějakou titulovanou autoritou, která svá pozorování převedla do světa čísel. Titul jako dovršení školního drilu má zajistit uschopnění k vědecké práci podle určitých pravidel, což má zajisté své oprávnění. (O nedotknutelnosti těchto pravidel, které výsledkům předem vymezují určitý okruh, by se samozřejmě dalo diskutovat).

 Všichni známe úsloví "lékař léčí, příroda uzdravuje", stejně ale chodíme k doktorovi pro "zázračné" pilulky s rychlým účinkem a přiznejme si, úsloví podceňujeme. Část lidí zavítá do přírody jen výjimečně. Pivnice nebo stadion má přednost. Další část chodí do přírody sportovat - kolo, běh, lezení apod. Jiná se honí za turistickými cíli. Kolik lidí se ale jde do přírody jen tak projít, prostě jen jít pomalým krokem a být tu jen já a matička příroda.

Efekt uvolnění při pobytu v přírodě je patrný téměř každému člověku, věda však zatím nedokáže vysvětlit jeho přesný mechanismus. Yoshifumi Miyazaki z univerzity v Chibě, který  se věnuje výzkumu vlivu přírody na tělesné zdraví, již několik let shromažďuje data při pokusech na stovkách  dobrovolníků. Například v roce 2005-6 provedl pokusy na 288 lidech ve 24 různých lesích Japonska. Dotyčným při chůzi lesem klesl krevní tlak o 2%, srdeční tep se zpomalil o 6%, hladina stres hormonu kortizolu klesla o 13%, aktivita sympatického nervstva o 18% a naopak aktivita parasympatického nervstva, které ovládá metabolismus a většinu vnitřních orgánů bez našeho vědomí, se zlepšila o 56%. 

Společně s doktorem Li z Nippon Medical School provedli pokus s 12 lidmi středního věku  těžce pracujícími pro velké korporace, kteří trpěli nedostatkem energie. Studie zahrnovala 2 hodiny procházky lesem první den a 4 hodiny druhý den. Byl zjištěn více jak 50% nárůst aktivity NK buněk (Natural Killer cells - buňky imunitního systému zabíjející nádorové a viry napadené buňky). Statistické 23% zvýšení bylo pak zaznamenáno celý měsíc po návratu do městského života. 

 Miyazaki vysvětluje efekt tím, že evoluce člověka z 99,99% probíhala v prostředí přírody, naše těla jsou šitá na míru pro život v přírodě a nyní v prostředí umělé civilizace vlastně žijí v trvalém stresu. Vnímání podnětů přírody pak způsobí návrat k přirozenému stavu, které tělo pocítí jako uvolnění a spokojenost.

 Vliv urbanizace na duševní zdraví je stále více zřetelný. Dnes žije více jak 50% populace v městském prostředí. V roce 2050 se předpokládá 70%. Různé studie z městského prostředí ukazují velké rozdíly v duševním stavu (úzkosti, deprese) mezi lidmi žijícími v absenci zeleně a těmi, kteří bydlí alespoň poblíž parku.

 Greg Bratman z univerzity ve Standfordu zkoumá vliv procházky přírodou se zaměřením především na duševní kondici - stavy úzkosti, výkonnost paměti a ruminaci (nenašel jsem český ekvivalent, tak jsem pouze upravil koncovku původního slova rumination, které se vykládá jako uvíznutí v kolotoči negativních myšlenek). Například zkoumal 38 dobrovolníků při chůzi městem a 38 při chůzi přírodou. Všem snímal mozkovou aktivitu, a všichni před procházkou vyplnily test o svém emocionálním stavu. Výsledky ukázaly úbytek negativních myšlenek a návrat mozku do normálu u skupiny procházejících se přírodou a to především ti, kteří přírodě věnovali pozornost.

 Co bych rád vyzdvihl, je slovo procházka. Filosofové a vědci od Aristotela po Einsteina si byly vědomi vlivu procházky přírodou na probuzení invence a nárůst kreativity. Přitom nejde o vědecké pozorování, tedy o soustředěný rozbor pozorovaného, ale spíše o pasivnější, pokornější bezděčnou účast při živé činnosti přírody.

 Rychlostí chůze se člověk pohyboval rovněž 99,99% času své evoluce a tudíž je jeho vnímání na odpovídající rychlost sledu obrazů dojmů dokonale přizpůsobeno. Oproti statickému pozorování má vnější pohyb vliv na pohyb vnitřní. Kdo usedne nebo ulehne, rozhodně snadněji usne. Přitom chůze sama, pokud se člověk prochází v bezpečném prostředí, spotřebuje velice málo mentální energie. Ve spolupráci s harmonizujícím vlivem přírody tj. pokud pozorujeme dokonalý pořádek či uspořádanost věcí, která nevědomě působí na uspořádání našeho myšlení, je klidná pomalá chůze přírodou dokonalým prostředkem k prohloubení vnímání, k ujasnění si či rozmotání uzlů myšlenkového přediva nebo objevení nových obzorů.

Z tohoto vlivu se přirozeně vyjímá pobyt při činnostech, které se dají označit slovesem "vyřádit se". Běh, jízda na kole nebo dokonce na motorce tento očistný a budící efekt rozhodně nemají. Tyto oběti umělých trendů pouze ruší druhé, kteří jdou do přírodu opravdu za regenerací a prožitkem navázání spojení. Vyloučit se dají i bez ustání žvanící skupiny chrastící batohy plnými konzumního tovaru, které většinu cesty projdou přírodou jako jakýmsi zeleným tunelem. 

Zmínění vědci se zatím dohadují, který z podnětů má největší vliv na spuštění regeneračních sil, jestli vůně, barva, zvuky nebo komplexně všechny vlivy. Skoro mi přijde taková otázka bizarní, neboť je na první pohled jasné, že všechny, ale to už prostě patří k přístupu vědy a má to tak být, neboť při tomto zkoumání mohou být objeveny další složky, které původně ani nebyly hledány. Co mi tu však chybí, je zmínka o vyzařování všech živých organismů - tzv. biofotony, které objevil Dr. Fritz-Albert Popp. Objev zpočátku narazil na veliký odpor kolegů, nakonec však po tíhou objektivních důkazů musel padnout. Dle výzkumu jsou biofotony nutné pro soudržnost molekul živých organismů. Rozhodující vlastností tohoto velice jemného a slabého světla je zde tzv. koherence, to jest udržení si frekvence ve stejném směru a fázi důležité pro efektivnost předání informace. Jestliže u laserů trvá koherence nejvýš 0,1 s, pak u biofotonů dny a týdny.  

Již Erwin Schrödinger (kvantový fyzik) se ptal, jak může bio organismus při takovém množství reakcí probíhajícím nepřetržitě v každém okamžiku tak málo chybovat. Dr. Popp čistě matematicky dokazuje, že rychlost elektrochemických reakcí k udržení homeostázy a vůbec soudržnosti organismu jako celku, je zcela nedostačující, že je k tomu zapotřebí rychlosti světla. Lidské tělo každou sekundu ztratí 10 milionů buněk, které musí být nahrazeny, přitom celý systém musí mít povědomí o celkovém počtu, aby nedocházelo k nedostatkům nebo naopak nádorové činnosti.

Naneštěstí se jako důsledek svobody projevu na celou věc nabalil světonázorový balast. Členové různých spirituálních aktivit začaly považovat Poppovy objevy "po své úpravě" za důkaz duchovních sil. Naopak v některých vědeckých kruzích pak jen tušení, že by pojem nějaké léčivé síly mohl dostat oporu, probudil zcela tendenční zlehčování a zpochybňování, které už nelze považovat za zdravou skepsi. (Lze pozorovat obzvlášť v naší malé zemi možná díky nedostatku názorově různorodých osobností s dostatečným počtem titulů a mediálně vhodnou tváří.) Pochopitelný je odpor k různým spíše obchodním aktivitám, kdy různí rádoby léčitelé vybaveni polovědeckou hantýrkou zneužívají důvěřivosti či spíše hlouposti svých "pacientů". Šejdíře však najdeme v kterémkoli oboru a neměly by být spojováni s objektivitou vlastní vědecké práce. Při opravdu dobré vůli by se asi dávno našlo řešení. Jedni by neočekávali zázraky, u druhých by došlo k oddělení zrna od plev.

Dr. Popp rovněž některé léčitele testoval. Po opakovaných pokusech a skepsí vyvolané opakované kontrole zařízení bylo potvrzeno, že člověk je schopen vysílat zcela vědomě (na povel) zesílený proud biofotonů. (Srovnej s fenomenem Wim Hof). Nelze to však považovat za přímý důkaz duchovních sil, fotony a to jakékoliv jsou čistě materiální povahy. Vyplývá z toho však nutnost být neustále připraven kdykoli své náhledy pružně upravit a být otevřený neočekávaným závěrům. Jak ale vědomí, které podle materialistů má být výtvorem organizace hmoty může vědomě ovlivňovat kvantové děje, je už otázka jiná. V Poppových výzkumech se ukazuje organizující vliv světla na hmotu, což je v protikladu s dnes převažující názorem o náhodě jako příčině evoluce. Zda za činností materie stojí ještě jemnější duchovní síly, je z hlediska míry poznatků a nastavení dnešní vědy nerozhodnutelné (nelze potvrdit ani vyvrátit). Je tedy na každém, jaké závěry si učiní, což obvykle záleží na tom, jak si poznatky poskládá s ohledem na vlastní prožitky. Nějakou celostní disciplínu, která se zabývá souvislostmi mezi jednotlivými obory věda postrádá a tak tu máme pouze filosofii, která je právě odvislá od předchozí věty. (Čistě OSOBNĚ si myslím, že biofotony nejsou biologickou informací samotnou, ale pouze přepravníkem kotvy mnohem jemnějších "informačních" záření, které pak lze přiblížit pojmu duchovní.)

Dr. Popp rovněž testuje potraviny, jejichž kvalita je odvislá právě od koherence světelného signálu. Jeho postupů měření již po desetiletí využívají velké koncerny. Ukazuje se velký rozdíl mezi vzorky ze špatného prostředí a bio-potravinami. Rovněž je prokázáno, že při rakovině je koherence masivně narušena. To okamžitě probouzí otázku po účinné léčbě. Zda spočívá v ničení postižených (a také ostatních) buněk nebo v dodání té správné "světelné informace". ... Článek je především o pobytu v přírodě a tak závěrem lze říct, že regenerace těla může být založena na prostém efektu rezonance neboť lidské tělo si nese v sobě celou evoluci přírodních organismů. Z tohoto hlediska jde o přímé předání informace, tedy o přímou interakci mezi člověkem a okolím, nikoli jen o vnitřní reakci na vnější podnět v psychologickém smyslu, (ten samozřejmě hraje svou roli také). Jednoduše, chceme-li podpořit život, musíme se s ním spojit. Jít do světelné koupele se nechat zalátat a pospojovat.

Kdo viděl film Metrix, jistě si pamatuje záběry, kde vše bylo vystavěno ze sítě zelených znaků. Nyní si stačí místo znaků představit zdroje vlnění, které na své okolí působí podle svého druhu, harmonicky nebo neharmonicky, vzájemně se podporují nebo ruší. Určitě se ani nemusím zmiňovat, které zdroje produkují vibrace rušivé. Jedním slovem ty umělé  s výjimkou snad klasických hudebních nástrojů, kde jejich tvůrci s velikým jemnocitem využily vlastností přírodních materiálů v harmonii s přírodními zákony. Vyzařování umělých materiálů či vibrace strojů nejsou tedy právě v souladu se záchvěvy života a nutkání k úniku do přírody se dá považovat za akt pudu sebezáchovy.

K fotkám: Slunečnicí končí záběry z okolí vesniček Jeřmanice a Rádlo. Následují záběry z trasy Liberec - Nová Ves - Vysoká - Chrastava. Trasa je to nádherná. Lze vidět panorama Jizerek, Ještědského hřebenu, Lužických hor a v dáli Šluknovské pahorkatiny. Rád chodím po výšinách a přes širá zvlněná pole a užívám si něčeho, čeho je ve městech a na turisticky frekventovaných místech opravdu pomálu - svobody volného prostoru. Co mi trochu vadí, že máme červencové počasí na konci září a záhy nám na horách padá sníh. Že máme 20° a pak náhle 10° a mých nejmilejších 15 až 17°, kdy se člověk nemusí pařit a nebo naopak klepat kosu, se nekoná.

Je čas přestat psát (je pozdní večer) a otevřít vínko, tentokrát bílé.

Fotky mobil Samsung Galaxy. Jemná úprava v Zoner photo studio. Fotím čím dál méně. Nechávám telefon doma, protože jsem začínal mít dojem, že stále více dělám to, co jsem kritizoval - shromažďování dokumentace místo prožitků.

Zdroje:  

Práce Dr. Miyazakiho (EN) Shinrin - lesní terapie  ZDE

článek v The New York Times (EN) Greg Bratman ZDE

K odkazům jsem se dostal přes lekci DeepEnglish.

Rozhovor s Dr. Poppem pro časopis Svět Grálu č.30 (plus různé internetové odkazy)

Video - rozhovor s Dr. Poppem - titulky v 11 jazycích bez CZ  ZDE