V šortkách a sandálech na Mount Everest

Wim Hof - ledový muž z Holandska takto spoře oděn došel do výšky 7300 m. Termostat svého těla si řídí sám pomocí dechového cvičení a soustředěné meditace. Co  z této kuriozity plyne pro nás normální smrtelníky.

Z Wimových výkonů zapsaných v Guinessově knize rekordů se dá ještě uvést maraton v namibijské poušti bez napití se vody, poloviční maraton v šortkách naboso poblíž severního pólu, nejdelší plavání pod ledem – 80 m pod ledem severního pólu, 1 hod a 52 min strávených v nádobě po krk zasypaný ledem.

Wimovy výkony začaly brzo zajímat lékařskou vědu. Dr. Ken Kamler autor knihy Přežít v extrému, která líčí příběhy 12 horolezců, kteří téměř umrzli na Mount Everestu, nemohl uvěřit, že se někdo vydal na Mount Everest pouze v sandálech a šortkách.  

Vědci z univerzitní laboratoře v Duluth ve státě Minnesota, kde po řadu let studují hypotermii, říkají, že nikdy nic podobného neviděli. Normální reakce na ledovou koupel je intenzivní bolest a kardiovaskulární stres, u Wima se nic takového neobjevilo, i jeho pokožka po této extrémní lázni zůstala normálně růžová.

U normálního člověka pokles tělesné teploty o 2° znamená nekontrolovatelnou horečku, pokles o 10° se považuje za nevratný stav smrti. Wimovi při jeho ledové koupeli naměřili pokles o 4°, kterou dokázal opět zvýšit pouhým soustředěním.

Činnost srdce a dalších vnitřních orgánů patří pod činnost autonomního nervového systému, což znamená, že pracuje sám bez vědomé vůle svého majitele a je jím mentálně neovlivnitelná. U Wima však bylo prokázáno, že umí svým dechovým cvičením a meditací tyto orgány vědomě ovlivňovat.

Vypadá to, že Wim je další hříčkou přírody, jenže… Wim ukázall, že jeho techniku se mohou naučit i jiní lidé. Se skupinou dobrovolníků bez jakýchkoliv horolezeckých zkušeností používající pouze jeho dechovou techniku vytvořil rekord v rychlosti zdolání téměř šestitisícového Kilimandžára během 31 hod 18 min. Ani jeden z dobrovolníků neprojevoval známky horské nemoci, která měla být prakticky nevyhnutelná, naopak všichni pociťovali euforii.

V roce 2011 se na Radboud University Medical Center v Holansku uskutečnil zvláštní pokus za účasti Wima a 24 dobrovolníků. 12 dobrovolníků, prošlo Wimovým tréningem na soustředění v Polsku, které končilo výletem v šortkách na zamrzlou Sněžku (dle Wima na Šnýzku). Zbývajících dvanáct můžeme označit jako nedotčené „normální“ spoluobčany. Všichni byli infikováni endotoxinem bakterie Escherichia coli, který měl vyvolat dočasnou horečku, bolesti hlavy a třes. U normálních dobrovolníků se příznaky brzy dostavily, ne toliko u Wima a jeho svěřenců. Vědci, kteří přiznali počáteční silnou skepsi, se k výsledkům vyjádřili jednoznačně:

Poprvé v historii můžeme bez pochyb konstatovat, že člověk je schopen vědomě kontrolovat a ovlivňovat svůj autonomní nervový a imunitní systém, něco co bylo doposud vědecky považováno za nemožné.

Soustředění v Polsku se zúčastnili i přispívatelé NY časopisu VICE, kteří o Wimovi natočili 40 min dokument. Zvláštní je (nebo ani tak ne), že v české sekci VICE článek nenajdeme.

Shlédneme-li Wimovu prezentaci svých názorů na různých videích, zjistíme, že se jedná o bodrého, dalo by se říct jednoduchého člověka, který není zrovna prototypem komplikovaného intelektuálního řečníka, což může studovanější teoreticky zaměřené a na vnější dojem zaměřené lidi odpuzovat. S podivem se dá tvrdit, že Wim Hof přes dlouholetou jogínskou praxi (i když tvrdí, že je samouk), která je z jeho cviků patrná, je v zásadě materialista (nebo se tak záměrně prezentuje). Není sice zastáncem konzumního života, ale všechny procesy, které se podílejí na rozvinutí určitých schopností, vnímá jako chemii. On sám vidí ve svých technikách možnost radikální změny lékařských názorů na uzdravovací tělesné procesy a životní štěstí spatřuje ve stavu cítit se být silný a zdravý.

Osobně tyto názory vnímám jako poněkud jednostranné, ale rozhodně s respektem některé jejich části přiměřeně použitelné. Dechová cvičení trochu připomínají holotropní dýchání, v čemž by mohl být jistý problém, neboť není zcela jisté, jaké to komnaty své duše vlastně otevíráme, možná komnaty, které mají pro přirozený duševní a duchovní vývoj alespoň dočasně zůstat zavřené. Nicméně dech patří mezi největší samozřejmosti, které ani nevnímáme, dokud nenastanou potíže, a proto také ignorujeme důležitost jeho správného provádění. Dýcháme mělce, ostatně jako mělce vnímáme a provádíme většinu věcí, takže jsme dospěli do stádia, kdy se tyto samozřejmosti musíme opět začít vědomě učit. Myslím, že věc zdraví je trochu složitější, že aspektů je příliš mnoho a pro každého jedince zcela specifický výběr z nich, a že velká část spouštěčů patologických procesů leží hluboko v duševních postojích tvořených ve sférách, které přesahují dnešní oficiální lékařský názor. Je však možné, že rozhodnutím se například pro nějaký kurs jako projev touhy po oživující názorové změně člověk zcela nevědomě kdesi hluboko v sobě přehodí výhybku na cestách skrytých energií, které následně stimulují tělesnou chemii.

Základní postoje na jakékoliv téma života, které jsou ve své esenciální podstatě nevědomým hlubokým cítěním, podobají se dělníkům architektům, kteří rovnají jako na běžícím páse balíčky našich myšlenek do zcela určitých forem a vzorů, které druhotně vyvolávají pocity a které jsou následovány odpovídajícím jednáním – slovy a činy. Změnit trvale tyto vzory je tedy možné jen se změnou těchto postojů, přísně řečeno s jejich sladěním s principy přírody neboli s postupy, které příroda používá k udržení harmonické rovnováhy a konstruktivního vývoje. Říkáme jim přírodní zákony, umíme popsat jejich projevy a vztahy mezi těmito projevy do určité úrovně vhledu (slovy a fyzikálně matematickými symboly), ale o jejich skutečné nejhlubší podstatě nevíme v zásadě vůbec nic.

Dech ve své symbolice je sám o sobě ztělesněním jedné velké zákonitosti univerza – nádech a výdech – dávat a přijímat v neustálém pohybu výměny. Vše interaguje se svým okolím, něco si z něj bere, něco mu dává jím pozměněné.

Kdo chce jen brát a přeje si jen pro sebe, s nádechem může mít potíž, neb plný je už dost a musí nejdříve něco vypustit. Kdo vypouští škodlivé a nenechá volně dýchat druhé, zpětně dusí sám sebe, lape po dechu. Kašleš na druhé, kašleš na povinnosti, ale jak je ten kašel obtěžující. Dávat se nemusí jen viditelné věci, jako při trapných vánočních orgiích boha „Konzuma“ a jestli při dávání tvá duše krvácí, není to zrovna ono, ale může to být začátek, avšak jestli pak své dárky připomínáš a požaduješ později protihodnotu, tak raději nedávej nic, protože seš odporná veš.

Toliko něco z etikoterapie a psychosomatiky. Nelze však jednostranně generalizovat, někdo dědičně obdržel určitý orgán silný a tak onen „temný proud“ si najde místo nejmenšího odporu, tedy orgán v obraně slabší a rovněž symbolizující „daný duševní proces“, někde jinde. V těle je jaksi vše vzájemně propojeno a jdeme-li hlouběji do tělesné matérie, nacházíme procesy stále jednodušší a sobě podobnější.

Závěrem:

Rozhodně je pokrokem, že je tu opět něco, co bourá obvyklý strnulý postoj: „To není možné!“ Pokud se bude takováto změna opakovat častěji, je nadějí, že vyroste nová generace vědců s mnohem otevřenější a svobodnější myslí schopná nejen rozpoznat uměle vybudované hranice, ale také se nebát tyto hranice překročit. Z toho důvodu by vědecká pracoviště a školy nikdy neměly padnout do soukromých rukou s ryze ekonomickými zájmy.

Věda nyní Wimův fenomen nedokáže vysvětlit. (vbrzku očekávám spíše vhodná slova maskující nejasnost). Je dost možné, že člověk obsahuje duchovní složku, která dokáže transformovat energii z jemnější úrovně, což by byl proces, který by pouze zdánlivě narušoval druhý termodynamický zákon. Představme si náš svět jako plochu na které jsou položené různé do sebe zapadající kruhy. Mezi těmito kruhy symbolizující různá tělesa a soustavy těles dochází k výměně známých energií. A na této ploše platí druhý termodynamický zákon "přikazující směr jízdy" tepla od teplého ke chladnému. Nyní si ale představme více ploch nad sebou rovněž s různými kruhy a svislou interakci mezi nimi. Zde také může platit 2.TZ, ale shora dolů. Pokud však vyšší patro nevnímáme či popíráme, může se nám příliv energie v nějakém kruhu vzhledem okolí ve vlastní ploše jevit jako porušení zákona. Nyní si můžeme představit člověka jako bytost obsahující několik takových okruhů nad sebou, z nichž vlastní jádro - duch je na úrovni nejvyšší. Používání těchto úrovní nemusí být ani trochu vědomé, podobá se zkušenosti člověka neznalého elektroniky, který když zadá něco na klávesnici, ví že se na obrazovce se objeví odpovídající reakce. V této dovednosti se může stát velice zručným, přitom absolutně nic netuší o složitosti hardwaru.

Dechová cvičení jsou rozhodně tématem hodným výzkumu lékařské vědy. Člověka určitě napadají myšlenky typu, jak by reagovaly farmaceutické firmy, kdyby se zjistilo, že nějaké dechové a mentální cvičení je prokazatelně schopné zvládnout víc, než kupa drahých prášků. Nějaké základní dechové cvičení prováděné znalou osobou by mělo být součástí tělesné výchovy od útlého věku, neboť správné dýchání má silný vliv na duševní a tělesnou vitalitu, o tom již dnes není pochyb.

Z Wimova případu si můžeme snadněji představit, proč prostí lidé minulých století a tisíciletí nepotřebovali tolik oblečení. Vývoj společnosti je vývojem odklonu od přírody, se kterým se stupňovalo i tělesné zchoulostivění. Není divu, že dnes patologicky reagujeme na kde co.

Poznámky: Teprve po dokončení jsem zjistil, že existuje v sekci RunGo.cz na téma Wim Hof asi jediný český článek. Můj článek je reakcí na jednu z nedávných lekcí DeepEnglish.

Použité zdroje: 

Článek renomovaného časopisu Nature: ZDE

Dokument časopisu VICE: ZDE

Článek ABC news: ZDE

Britské noviny Mirror: ZDE

Wim Hof - host TED: ZDE

Pro lékaře podrobný lékařský článek na PNAS: ZDE