Cimrmanův Transformer

Tento článek pojednává o Cimrmanově speciálním cestovním vaku, s jehož pomocí se Cimrmanovi podařil zrychlený přechod hřebenu himálajské části alpínského vrásnění. On sám jej nazýval víceúčelový trojživelný cestovní ruksak.

Mezi členy týmu provádějící rekonstrukci vaku se však ustálil název Transformer, u něhož pro jeho jednoduchost zůstaneme. 

Díky Cirátovu nezdolnému badatelskému úsilí jsme se již mnoho dozvěděli z Cimrmanova života ve 20. století, zvláště z jeho velké asijské cesty pod pseudonymem Mikropulos. RNDr. Cirát mezi spisy rovněž objevil potravinářskými produkty silně impregnovaný, ale za pomocí moderních metod nakonec čitelný nákres Cimrmanova vaku.  

Radostnou zprávou je, že se  Járův univerzální batoh podařilo opětovně zkonstruovat. Neradostnou zprávou je, že vyhotovený batoh byl neznámým pachatelem odcizen. Budeme si tedy muset vystačit s provizorním modelem. (Pozn. Kovové části byly nalezeny ve sběrných surovinách. Z toho dále usuzujeme, že dřevěné části byly zpopelněny.)

Transformer v základním nastavení vypadal skutečně jako batoh. 

Zde vidíme základní komponenty pro zimní cestu. Letní vybavení obsahuje ještě dvě menší kola, která umožňují transformer přeskládat například na koloběžku, zednické kolečko, dvoukolák nebo kladkostroj. Z různých dalších možností není zde zobrazeno nastavení stan či lůžko

Do výbavy ještě patří celta, která se v základním nastavení používá jako tlumící plocha proti otlaku zad, dále lano a několik karabin. 

Tři krátké a dvě dlouhé tyče jsou nejmenším možným rozložením tyčoviny pro ideální tranformaci. 

Kovové spojky si nechal Cimrman zhotovit u přítele Kolbena. K jejich přátelství se váže drobná příhoda. V Americe právě zuřila válka proudů - Edison versus Tesla. Spor se přenesl i mezi velikány české elektrotechniky Křižíka a Kolbena. Zatím co Křižík jako stoupenec Edisonův prosazoval proud stejnosměrný a Kolben jako stoupenec Tesly prosazoval třífázový rozvod střídavého proudu, který se dá transformovat a tím pádem vést na dlouhé štreky, Cimrman navrhoval rozvod devítifázový, který by umožňoval hned několik rozpětí napětí. Fascinovaná elektrotechnická veřejnost zcela přenesla  svou pozornost na výběr mezi Kolbenovou a Cimrmanovou technologií a na „stejnosměrného“ diletanta Křižíka tak zcela zapomněla. 

Měchy na míru dostal Jára jako projev díků od přítele Dunlopa. Ke vzniku tohoto přátelství opět dopomohla malá příhoda: (Pozn. Cirát nebyl sběhlý v anglickém jazyce a tak osobní zájmeno "you", které historicky vzniklo kombinací "Thou" (Ty) a "Ye" (Vy) a není vlastně ani jednotným ani množným číslem, překládal jako "Ty". To si můžeme snadno pomyslet, že by si asi těžko džentlmeni jako Cimrman a Dunlop  hned   při prvním setkání tykali. Pro zachování autentičnosti záznamu však tykání ponecháme).

Když Cimrman při jedné ze svých světoběžných cest zamířil do Irska, kdesi poblíž městečka Downpatrick počal jeho kůň pokulhávati, podkova se zdála býti v pořádku, nezbývalo než vyhledat místního zvěrolékaře. Veterinář Dunlop slíbil, že se na koně hned podívá, jen co dokončí jednu pružinu. A tak počal historický rozhovor:

Jára: „Copak to pružíš Dunlope?“

Dunlop: „Ále, synek chce stále jezdit na tříkolce, chvíli neposedí, pořád by jezdil jako posedlý. A jak tak pořád sedí na té tříkolce, tak má z toho odřenou zadničku. Tak pružím osičku.“

Jára: „Aha“.

Dunlop: „Ale řeknu ti, moc to nepomáhá. Jenom to víc vrže.“

Jára poodejde k Dunlopovi mladšímu, zakoulí na něj očima a zeptá se ho:

Jára: „Chceš slyšet ránu jako z děla?“

Dunlop mladší: „Ano, chci!“

Jára nafukuje svůj sáček od svačiny, přitom vetchému veterináři poradí:

Jára: „Dunlope, zkus odpružit rovnou kolo“, a práskne pytlík.

Dunlop mladší vyskočí, zaplácá rukama a zvolá: „Hezkyyy!" Dunlop starší rovněž vyskočí, zaplácá rukama a zvolá: „Cimrmane děkuji, vyrobím nafukovací kolo“.

V základním nastavení jsou měchy připevněny po stranách batohu  a mají funkci batoh nadnášet. Neodmyslitelnou funkci mají při zhotovení voru. Na skelet se připevní celta.

Další nastavení bude nejlepší si předvést v přímém použití během Cimrmanovy asijské cesty.

Když Jára vystoupil na jeden obzvláště vysoký vrchol, takže se zdálo, že už žádný vyšší vůkol není, byl natolik jat výhledem, že se rozhodl jej zachytit v barvách. Olejomalbu signovanou Mikropulem z roku 1921 později Cirát objevil ve sbírce japonského císaře. Obraz se shodoval s výhledem z Mount Everestu.

Vrcholovou malířskou peripetii Jára popsal ve svém deníku. Nejdříve byl rozezlen na vlastní nešikovnost při přeskládání batohu na malířskou štafli, nechápal, že mu to tak dlouho trvá, když to měl z domova tak pěkně nacvičené.

Také občas zadul himálajský vichr. Plátno mu několikrát odlétlo do jižního sedla a když se vydrápal na vrchol už po šesté, obraz byl hotov. To však již  padla noc, Jára přeskládal štafli na lůžko a ulehl.

Následující monzunové ráno Jára zahájil svou obvyklou procedurou. Podmínky byly vcelku příznivé, teplota -45 celsiových stupňů, rychlost větru 25 metrů za vteřinu. Navlékl si pumpky, následně teplé štulpny a počal se svou obvyklou rozcvičkou.  Udělal stoj spatný, vzpažil, upažil, rozpažil a připažil, zakroužil hlavou, jo a taky předpažil, provedl dva kliky a jeden dřep a pokračoval v cestě. Pokračování spočívalo v přeskládání lůžka na saně a v přímém sjezdu jižní stranou až k ledopádu Khumbu.

Při jízdě ze strmých svahů si jezdec jeden měch přiváže na hrudník, druhý na záda. Měchy tak působí jako již předem nafouklé airbagy. Vzhledem ke klesání na některých místech i přes 90° Jára toto zdokonalení hojně využíval.

Zející trhliny velenebezpečného ledopádu Khumbu Jára hravě překonal pomocí svého trasformeru v žebříkovém nastavení.

Jára rovněž prozíravě využíval přirozeného driftu ledopádu posouvajícího se závratnou rychlostí jeden metr za den.

Na cestách po Nepálu budil Cimrmanův Transformer v očích šerpů nelíčenou závist. Po roce neholení byl zarostlý Cimrman jedněmi považován za Yettiho, druhými, kteří viděli Cimrmana létat, za nového avatara Brahmy.

Zkazky o něm nabyly mýtických rozměrů, takže i plukovník Norton, jakož i jeho spolulezci Mallory a Irvine, kteří se pokoušely o dobytí Everestu o tři roky později, se snažili nalézt nějaké stopy. Když si Jára ono ráno na vrcholu natahoval štulpny, neopatrně rozsypal svou krabici se štětci. Plukovník Norton si na pouhé obhlídce terénu kolem základního tábora všiml nezvyklého předmětu. Ano byl to štětec, zde v masívu Everestu. A hle, o kus dál našel další. Sledoval dál tyto podivné artefakty a aniž by se nadál, zcela nevědomky jen tak bez kyslíkového přístroje se ocitl ve výšce 8570 metrů. Když už žádný štětec nespatřil, polekal se a rychle hybaj dolů. Výškový rekord však vydržel plných 30 let.

Cimrmanův Transformer samozřejmě létat uměl. Myšlenka sestrojit létající křídlo napadla Cimrmana mnohem dříve. Jednoho podzimního dne inspirován pozorováním dětí při pouštění draků sestrojil svůj první povětroň ve svém oblíbeném tvaru klasického kosočtverce. Povětroň však létal jen za určitých podmínek. Za prvé, byla-li vichřice a za druhé, byl-li povětroň připoután lanem ke kolíku v zemi. To se však Járovi nezdálo praktické, zvláště okolnost, že se při letu nikam nepřemístil. Zkoušel to tedy dále bez lana a s využitím výškového rozdílu. Jára byl naštěstí nejen flexibilního těla, ale i mysli, takže když to po tři sta osmdesáté čtvrté zapíchl kolmo rovnou do země, napadlo ho změnit tvar křídla.

Při plavbě z Vietnamu do Japonska Jára využil jednodenních odpočinkových přestávek na Taiwanu a Okinawě k pravidelné revizi funkcí svého speciálního batohu. Náhlý okinawský tajfun naneštěstí způsobil, že do Tokia Jára dorazil již bez svého unikátního vynálezu.  Zde batoh právě ve stavu složeného povětroně posléze v roce 1945 objevili američtí vojáci, kteří ho předali pracovníkům NASA, z nichž jeden se jmenoval Francis Rogallo. Francisovi ani jeho ženě Gertrudě však nemůžeme vyčítat, že svého inspirátora neuvedli, neboť Jára si svého povětroně zapomněl podepsat. To se mu ovšem stávalo často. Nevíme zda to byla skromnost nebo zapomnětlivost, která Járu přiváděla k anonymitě, ale jisté je, že tato vlastnost zapříčinila skutečnost, že 99,9% jeho vynálezů připadlo na hlavu někoho jiného. 

Pozn.: Tento článek je speciální přílohou k článkům "Jára Cimrman léčící, hory slézající a politizující"  1. část a 2.část.

Obrázky modelu jsou nakresleny v Powerpointu. Obraz "Výhled z Everestu" je vrcholová fotografie, kterou jsem přemaloval v aplikaci "MyPaint".