Jára Cimrman léčící, hory slézající a politizující - 1.část

Dlouho zůstávalo záhadou, kam se Jára Cimrman poděl po opuštění Liptákova. Cimrmanovo zmizení po léta podněcovalo intelektuální smetánku ke spřádání barvitých fantazií. 

Tomuto počínání učinil přítrž teprve nedávný objev Profesora Loutny v jednom nejmenovaném zapadlém archívu. Nalezený spis byl téměř literární formou popsané bádání jistého RNDr. Herberta Ciráta. Případ začíná opisem tajné korespondence mezi Karlem Čapkem a jakýmsi řeckým biologem doktorem Mikropulem. Po prozkoumání reálií Cirát došel k závěru, že se jedná o pseudonym Járy Cimrmana, který odjel na peloponéský poloostrov zkoumat výtažky z tamní flóry za účelem výroby buněčného regenerátoru. Z dopisů je patrné, že Cimrman alias Mikropulos byl úspěšný, aplikoval na sobě objevený elixír, a když po návštěvě Prahy zjistil, že ho nikdo nepoznává ani v hospodách  U české koruny, U Slavie, U slovanské lípy, U tábority a dokonce ani U Žižkova dubu, rozhodl se novou identitu si ponechat a začít zcela nový život. Přítele Čapka však zapřísahal slibem mlčenlivosti. Tento mu jej dal, avšak svou potlačovanou touhu sdělit pravdu svému okolí vylil do své nové hry, ve které miniaturně znějící jméno hlavního představitele poněkud nafoukl. Cirát dále sledoval stopu doktora Mikropula. Ten vydávaje se za lékaře odjel na východ poznat blíže lid Germány nezotročeného slovanstva.

Jára alias Mikropulos se tak ocitl v právě nově vzniknuvším Světském Svazu. Na své cestě Ukrajinou a Rusí si vydělával na živobytí jako praktikující lékař. Cožpak o to, práce bylo habaděj, pacientů bylo v každé vsi jako slámy po mlatu, žel s protihodnotou za poskytnutou lékařskou pomoc to nebylo zrovna růžové. Rublů nebylo, ba ani kopějek a tak Jára obvykle utržil slepičí vejce. Po nějakém čase začala být nucená proteinová dieta Járovi na obtíž a tak zamířil na jih.

Průchod Kazachstánem se zpočátku zdál snadný. Cesta po rovné louce byla příjemná. Avšak po dvoutisícím kilometru stále s rozhledem jako na volném moři a bez jediného živáčka Jára zatoužil po nějakém tom osvěžujícím převýšení. V tu chvíli se na obzoru objevily hory. Rozradostněn změnou terénu se jako zdatný turista bez váhání rozhodl pro hřebenovku. Vzpomínaje na Jizeru, Kozákov či Milešovku bral útokem jeden vrchol za druhým. Tu ho zaujal tenhle kuželík, tu zas tamten.

Průchod Kazachstánem: Po ruské vaječné etapě se Jára ocitl v kazašské stepi. Nejdříve pochodoval za dne. Když si však po několika dnech všiml, že slunce putuje pokaždé po jiné trase, řekl si, že asi bude něco špatně. Od té chvíle putoval jen v noci za doprovodu severky. Na mapě je zřetelný bod uvědomění.

Díky později nalezenému cestovnímu deníku se Cirátovi podařil husarský kousek - rekonstrukce celé Cimrmanovy hřebenové trasy. Jára si v deníku nejdříve postěžoval na nepříliš zdařilý chvatný nákup kompasu. Kompas to byl sice pěkný, avšak absence magnetické střelky se nedala považovat za vedlejší závadu.  Vzniklý technický nedostatek nahradil svým předškolním vzděláním. Pohádka Perníková chaloupka se prokázala jako univerzální praktická příručka pro kteréhokoliv zbloudilce na pevninské části zeměkoule. Jára vylezl na nejvyšší vrchol široko daleko, rozhlédl se po okolí, když však žádné světélko nespatřil, vyhlédl si další nejvyšší vrchol v dáli, přičemž si výhled z vrcholu zakreslil pro případ, aby poznal, kdyby se ocitl na témže místě. Právě díky tomuto Járovu prozíravému jednání mohl Cirát bezpečně určit trasu a to tak, že vrcholové kresby porovnal s vrcholovými fotografiemi pozdějších expedic.

Cimrmanova hřebenovka vedla na ose Tan-šan, Pamír, Hindukúš, Karákóram, Himálaj. RNDr. Cirát zjistil, že Jára Cimrman nic netušíc učinil prvovýstup na tyto hory: V závorce jsou uvedené roky oficiálních prvovýstupů, ve skutečnosti druhovýstupů:

Chan Tengri 7010m (1931)nejvyšší hora Kazachstánu;

Pik Pobědy 7439m (1938) nejvyšší hora Kyrgyzstánu;

Pik Komunizma 7495m (1933) nejvyšší hora Tadžikistánu;

Nošak 7492m (1960) nejvyšší hora Afgánistánu;

Nanga Parbat 8125 (1953)

K2 8611 (1954) nejvyšší hora Pákistánu,

z Ká dvojky to Jára vzal dolů přes Broad Peak 8047 (1957) a oba Gašerbrumy – 1. 8068 (1958) 2. 8035 (1956), následně zamířil do Nepálu, kde si střihnul vršky v pořadí:

Dhaulágirí 8167 (1960), Annapurna 8091 (1950), Manáslu 8163 (1956), Šiša Pangma 8027 (1964), Čo-Oju 8201 (1954), Everest 8850 (1953), Lhotse 8516 (1956), Makalu 8462 (1955), pak přešel hranici opět do Indie, a po přechodu Kančendžengy 8586 (1955) zamířil do údolí Dárdžílingu, kde se konečně zahřál u kvalitního čaje.

Lze říci, že jde o nedostižný výkon, uvážíme-li, že se jedná o prvovýstupy a zároveň sólovýstupy provedené alpským stylem bez použití lana během jediného roku a to roku 1921. RNDr. Cirát se pokusil přepsat anály dějin horolezectví, jeho intervenci však horolezecký svaz odmítl s tvrzením, že kreslené obrázky bez možnosti potvrzení data vyhotovení nelze uznat jako důkaz.

Po epochálním přechodu himálajské části  alpinského vrásnění Cimrman sešel do houštin Indočíny. Ve svém deníku dosavadní cestu shrnul v několika verších:

Tadžikistán Kyrgyzstán

hory skály ze všech stran

Afgánistán Pákistán

trole raď, kde rozbít stan

Indie Nepál Bangladéš

Trýzní mne roztoč blecha veš

Burma Siam Laos

Vůkol pralesní chaos

Bez kompasu a v poklusu

Chvátám mořem bambusu

Pak za pomoci kánoe

Dojel jsem do Hánoe

Nosí tam divný klobouky

Jako satelitní oblouky

V Hanoi v Hanoi

Je lidí jako hoven ve hnoji

Posléze ještě popsal cestu z aspektu kulinářského:

Vejce, vejce, vejce, tráva, sláma, seno, tráva, sníh, hladovka, lišejník, uhynulý jak, hladovka (aerodieta), sníh, čaj, bambus, rýže, bambus, rýže.

Ve Vietnamu Cimrman usedl na bárku a odplul do země červeného puntíku v bílém poli. Tomu však předcházelo nemalé dobrodružství. Cimrman překročil hranice z Laosu do Tonkinu poblíž čínské hranice, sjel Rudou řeku až do Hanoe a zde hledajíc čím by naplnil splasklou útrobu, se nachomýtl ke kuchařské soutěži pořádané guvernérem Mauricem Longem (Móris Ló).  Soutěž se jmenovala Liči na sto způsobů a úkolem soutěžících bylo sestavit co nejobsáhlejší menu pokrmů z tohoto ovoce.

Když Jára před startem donesl rozhodčímu své menu o dvě stě osmdesáti pokrmech, své soupeře natolik šokoval, že tito svoji účast dobrovolně vzdali. Vítězství, byť kontumační, otevřelo bránu guvernérova příbytku. Oba mužové si náramně rozuměli, Long nadhodil své starosti s logistikou mezi třemi protektorátními koloniemi severním Tonkinem, středním Annamem a jižní Kočinčínou a dokončením magistrály Hanoi – Saigon na středním úseku. Jára navrhoval všechny tři kolonie sjednotit pod jedním názvem Vietnam. Long namítal, že nejde o problém politický, tudíž pouhá změna názvu vlastní problém nevyřeší.

Oba mužové se nakonec dohodli, že Jára povede dohled nad výstavbou železnice a zároveň zmapuje možnosti cest v okolí a protihodnotou dostane odvoz kamkoli si bude přát. Cimrman pojal svůj úkol svědomitě, během pěti měsíců znal každé vietnamské, laoské i kambodžské houští, dokonce podal několik patentních přihlášek jako například reflexní vesty pro práci v tunelu nebo automatický počítač pražců. Sice se později objevily kritiky typu, k čemu je dělníkovi v tunelu reflexní vesta, když vlak stejně nedokáže zastavit nebo k čemu je počítač pražců, když jeho počet pro každou část kolejnice je z výroby znám. To už ale Jára neslyšel, neboť byl vzdouván vlnami čínského moře. Nedopatřením však se svým liči menu odvezl i logistickou mapu. O té bude ještě zmínka v jejím politicko-historickém kontextu. Pro zvědavce je tu zatím alespoň malá ukázka menu:

Ličiové karbanátky s pramenitou vodou, Ličiové karbanátky s kohoutkovou vodou, Ličiové karbanátky se studenou vodou, Ličiové karbanátky s teplou vodou, Ličiové karbanátky s vlažnou vodou, Ličiové karbanátky se slanou vodou, Ličiové karbanátky s kyselou vodou, Ličiové karbanátky se zásaditou vodou, Ličiové karbanátky s měkkou vodou, Ličiové karbanátky s tvrdou vodou, Ličiové karbanátky se železitou vodou, Ličiové karbanátky se sifonovou vodou, Ličiové karbanátky se sodovou vodou, Ličiové karbanátky s vodou z hydrantu, Ličiové karbanátky s nakapanou vodou, Ličiové karbanátky s říční vodou, Ličiové karbanátky s lehkou vodou (deuterium), Ličiové karbanátky s těžkou vodou (tritium), Ličiové karbanátky s akvarijní vodou, Ličiové karbanátky s dušeným planktonem …..

Pokračování příště -  Jára Cimrman léčící, hory slézající a politizující - 2.část

K obsahu této části je nutné dodat, že zrychlený přechod himálajského hřebenu se Cimrmanovi podařil zejména díky jeho speciálnímu batohu, který je natolik speciální, že o něm musí být pojednáno ve speciální příloze.

PS:

Zcela mimo článek se nabízí poeticko-teologické vysvětlení, proč byly všechny osmitisícové vrcholy dobity až po roce 1950 -

Během války nejtemnější ruka Páně zpět se stáhla od země skvoucí. Vysocí duchové opustili horstva, záře budící lidskou bázeň pohasla. Výšiny zely prázdnotou, posvátné závory se zvedly a člověk mohl stvrdit své ego dosažením vrcholu. Vysocí duchové však dále shlížejí na lidské počínání a pláčou, však zároveň se usmívají nad dětinskými výkony a cinkotem zlatých pozlátek – „Pro trochu slávy šel bych světa kraj“. Ano, tehdy člověk ztratil poslední zbytky schopnosti dětsky věřit. Na orloji duševního života panáček pokory ustoupil panence ješitnosti, slepota vnitřního zraku padla na člověka. A tak zbývá cesta jediná: vědět vše, vše ve své kvantitě, kvalitě a vzájemné souvislosti. A až člověk sestaví tu stavebnici a nezbude mu v ruce žádný lichý díl, nádherný krystal vystaví se jeho zraku a on skrze mřížoví opět uzří světlo, se světlem objeví se cesta a křídla moudrosti narostou mu opět a v moudrosti té je ochrana samozřejmá proti každému přehmatu a přestoupení. A tak nezbývá člověku než vzdělávat se neustále a přitom samostatný v úvaze své být a perly moudrosti tak střádat, a protože moudrý totéž co duševně a duchovně zdravý znamená, jest nasnadě myšlénka prostá, že zdravou společnost jen zdravý článek může tvořit a každá jiná cesta k bolesti a smrti vede. Avšak prozatím dnes mudrc musí dělat šaška, neb na první strom by ho pověsili záhy. (Já na místě jeho bych volil dub.)